COOLna

Vůbec první boom zažil avokádový průmysl už v 70. letech minulého století v USA. Rozloha, na které se tehdy v Kalifornii avokáda pěstovala, se do roku 1985 zvětšila celkem čtyřikrát. Hlavní podíl na tom měla úspěšná reklamní kampaň pěstitelů, která avokádu zajistila nálepku luxusního zboží.

O správnou „image“ avokád se pak v 80. letech začala v USA starat nově zřízená kalifornská Komise pro avokádo. Díky její iniciativě už toto ovoce nebylo jen chutné, ale také zdravé. Popularita avokád se tak neustále šířila a průmysl stabilně rostl.

Neustálá propagace také úspěšně upevnila guacamole (avokádová salsa) jako nepsané povinné občerstvení při sledování Super Bowlu, finálového zápasu národní fotbalové ligy v americkém fotbalu. 49. ročník tohoto klání v roce 2015 například ovládla reklama na avokáda z Mexika.

Právě Mexiko je v celém příběhu extrémně důležité, protože bez jeho vstupu na americký trh v roce 1997 by takový nárůst v konzumaci avokád nemohl v USA nastat. Kalifornské plantáže by na to zkrátka nestačily. Dnes Mexiko zajišťuje asi 90 % všech avokád na americkém trhu.

Import ovoce z Mexika znamenal, že avokáda už v USA nebyla pouze sezónní záležitostí. V obchodech byla od té doby k dostání po celý rok a popularita dál rostla. A mexickým farmářům přinesl zase americký trh lepší tržní příležitosti, protože zde mohli avokáda prodávat za mnohem vyšší ceny.

V dokumentu Rotten z produkce streamovací platformy Netflix se například jeden z pěstitelů Manuel Lucatero svěřil, že v minulosti prodával kilo avokád zhruba za deset centů (cca 2 Kč). Dnes se cena za kilogram tohoto oblíbeného ovoce pohybuje okolo čtyř dolarů (asi 86 Kč).

I díky této historii dosáhlo avokádo v roce 2020 v USA dalšího maxima, a to 6,25 miliardy zkonzumovaných plodů. To se rovná roční spotřebě asi 3,6 kg avokád na osobu. A jen zmiňovaný Super Bowl představuje 7 % roční spotřeby avokáda v zemi.

V zemi jako Mexiko nemohl takový tržní úspěch zůstat bez povšimnutí. Jak export narůstal a z avokád se stal miliardový byznys, začaly o něj jevit zájem také drogové gangy. Jejich hlavním zájmem i nadále zůstávají drogy jako marihuana a kokain, do svého portfolia ale začínají zařazovat také zelené zlato, jak avokádům přezdívají pěstitelé.

Michoacán, mexická oblast produkující největší množství avokád, se tak stal doslova válečnou zónou. V roce 2019 dosáhl počet vražd v Mexiku historického maxima 34 tisíc. Kartely mezi sebou bojují o kontrolu nad územím, zabavují stávající farmy, přepadávají nákladní auta s dodávkami do USA nebo unášejí rodiny majitelů avokádových plantáží a požadují výkupné. Tak popisuje mexické války o avokádo americký deník Los Angeles Times.

Není to ale jen jejich potenciál stát se novými krvavými diamanty, který avokádům kazí pověst. Čím dál častěji se poukazuje také na jejich dopad na životní prostředí. Hlavní problém je, že jeden avokádový strom spotřebuje denně asi 70 litrů vody. To se třeba ve zmíněné nejúrodnější avokádové oblasti Michoacán rovná denní spotřebě 9,5 miliardy litrů vody, což by například celé Praze s 1,3 milionu obyvatel stačilo na víc než půl roku.

V některých oblastech Chile, kde se avokádo také pěstuje (například provincie Petorca), je proto pěstování avokáda považováno za hlavní důvod nedostatku vody. Petorca trpí obdobími velkého sucha pravidelně každých sedm let.

Latinskoamerická země k tomu navíc přidává novou sadu problémů. Voda v Chile je totiž regulována zákony o soukromém vlastnictví a o distribuci vodních práv se stará speciální úřad. Ten je ale v minulosti rozdělil velkým investorům na základě principu „kdo dřív přijde, ten dřív mele“ a na menší pěstitele nemyslel.

Když se k tomu přidají nelegální kanály odvádějící další množství vody, problém nemají jen farmáři, ale i obyčejní obyvatelé Petorky. Těm vodu v omezeném množství (50 litrů na den) vozí cisterna. Průměrný obyvatel Petorky má tak denně přístup k menšímu objemu vody než průměrný avokádovník rostoucí za plotem.

S nedostatkem vody tolik potřebné k pěstování avokád se ale nepotýkají jen za oceánem. Prosinec znamenal začátek sezóny evropských avokád. Největším evropským producentem je Španělsko, jehož teplé subtropické klima avokádovým stromům vyhovuje. I ono se ale stejně jako Chile potýká s nedostatkem srážek.

Před třemi desetiletími se v provincii La Axarquía na jihu Španělska pěstovaly na vodu méně náročné plodiny, dnes ale scenérii dominují mangové a avokádové plantáže. A zatímco spotřeba vody by se podle projekcí měla do roku 2027 zvýšit o dalších 23 %, množství srážek se v poslední třech letech dál snižuje.

Avokádový rozmach zažívá také jih Portugalska. Hrušky avokáda jsou pro portugalské farmáře čtyřikrát výdělečnější než pěstování tradičních pomerančů či citronů. Zároveň ale spotřebují i čtyřikrát víc vody, které ani v Portugalsku není dostatek.

Potenciál trhu s avokádem se naopak daří chytře využívat Nizozemsku. To je největším světovým vývozcem, ačkoli sama země žádná avokáda neprodukuje. Jak se to malému přímořskému státu povedlo? Na jeho území totiž leží největší evropský přístav Rotterdam, do kterého míří dodávky z Peru, Chile nebo třeba Kolumbie a Keni.

Nizozemsko je tak hned po USA druhým největším dovozcem avokád. Na rozdíl od Ameriky ale většina importu z Nizozemska putuje zase dál. Jen do Německa je to 25 % a dalších 19 % míří do Francie.

Díky tomuto modelu tak Nizozemsko vydělává na stále se zvyšující evropské poptávce po avokádech, aniž muselo čelit rizikům, která jsou s jeho pěstováním spjatá. Ani tak se ale nizozemská avokáda nevyhnou kritice.

Cesta z Jižní Ameriky do Evropy je dlouhá, a i když se ovoce většinou převáží lodí a ne letadly, zanechá za sebou velkou uhlíkovou stopu. Právě ta se stala čelem kritiky ekologů. Nejde ale moc o vzdálenost samu. Jelikož se avokáda sklízejí nezralá, musí přes oceán putovat v boxech s řízenou teplotou. Převoz avokád přes půlku světa je tak velmi energeticky náročný.

Nizozemská organizace Food Footprint odhaduje, že stopa jednoho avokáda odpovídá 118 gramům CO₂. Tedy zhruba tolik, co za sebou nechá moderní auto se spalovacím motorem každý kilometr jízdy.

Pokud tedy nizozemský dovoz avokád dosáhl v roce 2020 415 milionů kilogramů a pro zjednodušení budeme počítat se 100 gramy průměrné hmotnosti jednoho plodu (Food Footprint uvádí hmotnost 90 gramů), jednoduchou matematikou dojdeme k hodnotě 489,7 milionu kilogramů CO₂. A to už je o něco delší výlet autem.

Přesto jsou na tom avokáda jakožto rostlinná strava s emisemi mnohonásobně lépe než živočišné produkty. A to dokonce i ty pocházející z lokální produkce. Uhlíková stopa 100 gramů mletého hovězího totiž podle stejné metriky odpovídá třem kilogramům CO₂.

Natálie Dudová

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.