COOLna

Osud hřbitovů či toho mála, co zbylo po někdejších obcích včleněných po roce 1946 do vojenského újezdu Libavá, mu není lhostejný. Jindřich Machala proto založil v roce 2016 Okrašlovací spolek Lubavia a se svými kolegy a přáteli obnovují ve vojenském prostoru památky. Za svou práci dostal cenu Křesadlo, která je udělována s motem „obyčejným lidem, kteří dělají neobyčejné věci“.

Spolek Lubavia, který jste založil, zachraňuje zbytky hřbitovů a další památky po původních německých obyvatelích. Jak vás to napadlo?

Díky rodině. Můj strýc byl velký partyzán, matka se starala o jeho zraněného kamaráda, instruktora sovětské armády. Když se matka s otcem rozvedli, našla si paradoxně vojáka, který bojoval u Stalingradu za wehrmacht, jeho rodiče pocházeli z Barnova. V rodině jsme měli plno paradoxů. Od začátku jsem byl taky mezi odsunutými, k tomu osudy v rodině, tak mě to zajímalo. Bydleli jsme v Hrubé Vodě, byla tam řada odsunutých obyvatel ze smíšených manželství. A když slyšíte ty osudy, tak mi vrtalo hlavou, jak to všechno bylo.

Kolik zaniklých památek jste zachránili?

S ministerstvem obrany máme dohodu, že veškeré hřbitovy ve vojenském prostoru Libavá jsou chráněné jako památky. Jsou zaneseny i ve vojenských mapách. Zpočátku byl ale s památníky a pomníky problém.

V čem spočíval?

Existovaly dva seznamy památek, nebyly ale přesné. Některé pomníčky už neexistovaly, jiné v seznamech nebyly. Proto jsem je aktualizoval. Nyní je tedy ve vojenském prostoru 22 památek a 13 hřbitovů. S ministerstvem obrany máme dohodu, že tato místa se nebudou záměrně ničit. Když probíhá cvičení, vojáci dostanou mapy v nichž je vše zaneseno. Stane se pak, že přijdu k pomníčku a hoří tam svíčka, kterou zapálili vojáci. Sami se mě i ptají, co na kterých místech je. Přístup armády je úplně odlišný, než co jsem zažíval, když jsem sem přišel.

Tehdy byl jaký?
V minulosti jsme byli tak trochu obtížný hmyz a panoval názor, že vojenský prostor je určen k výcviku vojsk a památky tam nepatří. Jsem rád, že tento názor už tu není.

Vás spolek nemá aktivity jen ve vojenském prostoru, ale také v tom civilním.
Například nedávno jsme se domluvili, že letos dáme do pořádku Libavský hřbitov, který v minulosti úplně zmizel. Ruští vojáci ho po roce 1968 shrnuli na hromadu, na které byly kameny, kosti a lebky, poté uprostřed hřbitova postavili tělocvičnu. Byl kolem toho rozruch, lidem se to samozřejmě nelíbilo, tak ty hromady v noci ruská nákladní auta naložila a odvezla. Chceme proto tohle pietní místo obnovit.

Co taková obnova znamená?

Čistíme prostor tak, aby bylo poznat, že se jedná o hřbitov. Zvedneme pomníčky ležící na zemi, uklidíme popadané větve, posečeme zeleň. Představa je, že když jdete zarostlou vesnicí, přijdete ke hřbitovu a rozprostře se před vámi vyčištěná plocha se stromy a zbytky pomníků. Na hřbitovech jsou třeba i díry od Rusů, vykopávali hroby a hledali cennosti.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.