COOLna

Vláda Kanárských ostrovů rozhodla, že od 1.1.23 budou autobusy a tramvaje pro místní zdarma. Podmínkou je to, aby člověk jel autobusem minimálně patnáctkrát měsíčně a měl doklad residenta. Změna je cílená na místní pracující, cílem je ulevit místní husté automobilové dopravě a místním lidem.

K veřejné dopravě na Kanárských ostrovech je třeba dodat to, že je velmi frekventovaná a i pro ne-residenty dostupná/laciná. Samozřejmostí je to, že je čistá, bezpečná, jezdí zpravidla na čas (jak moc jen husté zácpy dovolí) a systém jízdních řádů a orientace je super-přehledný. To jsou vlastně základní předpoklady toho, aby byla veřejná doprava funkční. Pokud by jely dva busy denně, tak jako je to v mnoha částech Česka, nikdo by tím nejezdil (jen ti, kteří opravdu nemohou jinak). Tady autobusy jedou, jeden za druhým.

Jak osvěžující je něco takového zažít!

A jako by to nestačilo: Kromě autobusů a tramvají mají místní, na jednotlivých ostrovech, 75% slevu na trajekty mezi ostrovy i pevninským Španělskem. Ke kartičce residenta. Získat jí, není pro občana EU náročné.

Míra individuální automobilové dopravy je na hlavních ostrovech enormní. Jedním z důležitých cílů podpory veřejné dopravy je tedy ulevit lidem od všudypřítomných aut, toxického vzduchu, spotřeby fosilních paliv a emisí CO2.

Na stanicích jsou čisté toalety zdarma, otevřené od nevidím do nevidím.

Podobně frekventované jsou i lodní spoje mezi ostrovy a pevninou.

Podtrženo, sečteno: Kdybychom žili v demokracii, už dávno bychom se shodli, že svoboda vybrat si mezi několika způsoby přepravy je základem spokojeného života. Základem této svobody je hustá a hlavně frekventovaná síť veřejné dopravy – ve městech včetně infrastruktury umožňující bezpečnou cyklo a pěší dopravu. Ideálem je možnost vybrat si mezi autem, busem/vlakem/tramvají/metrem, kolem, koloběžkou či pěší chůzí. Osobně neznám v Česku moct míst, kde místní tuto svobodu mají.

Bylo nám dlouho podprahově vnucováno, že osobní vlastnictví automobilu, je nutnou podmínkou společenského postavení a symbolem svobody. Vnucovali nám to tak dlouho, až se stalo to, že všichni (ti, kteří mohou) začali jezdit auty. V Česku je už přes 7 milionů osobních aut (2022) a patříme tak ke státům s nejvyšší koncentrací automobilů na hlavu. Jenom v Praze je dvakrát víc aut na obyvatele, než ve Vídni nebo v Berlíně a je jich tu tolik, že teoreticky už řídí i kojenci.

Logicky se tak stalo to, že lidé začali v mnoha místech jezdit auty a ne autobusy nebo vlaky. V našem ekonomickém systému je byznys hlavní optikou, jak nahlížíme na služby – tj. i veřejná doprava, pošta, zdravotnický systém,… by si na sebe měly ideálně vydělat. A tak se i stalo, že se busy a vlaky začaly – jeden po druhém – privatizovat, omezovat a rušit.

To je úspěch pro (velký) byznys, ale velká prohra pro nás lidi.

Tomáš Hajzler

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.