COOLna

Elektrické koloběžky, které jejich půjčovny z marketingových důvodů označují za „sdílené“, vůbec nejsou dopravní prostředek, který by městům jakkoli prospíval. Naopak. Škodí. Zejména proto, že to ani žádný dopravní prostředek není. Je to jen atrakce.

Známe to všichni, kdo jsme nuceni s těmihle vozítky sdílet ulice. Lidi na nich nejezdí do práce ani na nákup. Jezdí na nich z baru do baru, čistě pro zábavu. Většinou jsou to turisté. Pravidla nedodržují žádná. Jezdí v protisměru, po chodnících, plnou rychlostí kolem malých dětí, často pod vlivem alkoholu či jiných látek. Stroj odstaví, kde se jim zamane. Že se to tam nesmí? Že to překáží? Nezájem!

Pro zkušenosti nemusím chodit daleko do minulosti. Hle, posledních osmačtyřicet hodin: jedu do práce na kole po cyklostezce, před zatáčkou zpomaluju, protože co kdyby… samozřejmě, přes cestu leží pohozené koloběžky. Jako vždy. Ostatně v Praze se válejí leckde.

Cesta večer z práce: jedu po nábřeží v pruhu pro cyklisty, pro auta tu má silnice v jednom směru pruhy dva. A parta mladíků na koloběžkách předrncá tramvajové koleje a vyrazí rovnou do protisměru. Uhnu tomu, který míří přímo na mě. Vyplísním ho silnými výrazy, ale nemá ani tolik slušnosti, aby mi podobně vulgárně odpověděl. Není divu – jednak mi nerozumí, jednak jeho vytřeštěné oči a rozšířené zorničky svědčí o intoxikaci. Pak potkám dvě slečny, které se snaží jet na jedné koloběžce do kopce – jsou však obě tak obézní, že to motor nezvládne.

Bylo by to zábavné, nebýt toho, že jedou taky v protisměru. A ráno? Roztáhnu záclonu – a další koloběžka stojí přímo uprostřed ulice, auta ji opatrně objíždějí

Tyhle elektrické koloběžky jsou pro městskou mobilitu užitečné úplně stejně jako kačeři na matějské pouti. Jenže zatímco kolotoče se vyskytují jen na místě k tomu vhodném – v parku kultury a oddechu – koloběžky dělají lunapark z celého města. Na úkor pohodlí a bezpečí nás, co tu žijeme.

Víme tedy, co koloběžky jsou. Jen hloupá hračka. Víme taky, co nejsou. Tak především nejsou „sdílené“. Jejich uživatelé na nich žádný vlastnický podíl nemají. Ty stroje jsou tedy půjčovací, nájemní.

Vlastně to ani nejsou koloběžky. Kola to má, ale běh se nekoná. Přesnější by bylo říkat tomu skútr.

Nejsou ani ekologické. Výzkum, který citoval respektovaný magazín Wired, ukázal, že i cesta dieselovým autobusem zanechá za cestujícím dvaapůlkrát menší uhlíkovou stopu než jízda na elektrické koloběžce. A na koloběžky lidé nepřestupují z aut, ale z hromadné dopravy. Klima trpí.
Tyhle skútry se nyní bohužel šíří do dalších českých měst. Některá jsou si vědoma, co je to zač. A snaží se bránit nejhoršímu. Pardubická radnice pohrozila, že překážející koloběžky bude zabavovat.
Přejme Pardubickým štěstí. Snad mají na zabavené e-skútry dost velký sklad.

Brzy se však ukáže, že jediné, co může tohle zlo zkrotit, je úplný zákaz. Logicky to k němu směřuje. V Praze už – zcela správně – zakázali segwaye a pivní kola. S „koloběžkami“ to půjde taky.

Už aby to bylo.

Bohumil Špaček

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.