COOLna

Skončili v Bezobalu. Trochu jsem to čekal, přesto mi z toho je smutno. Jsou to moji hrdinové, kteří v Česku odstartovali jednu z nejnadějnějších polistopadových revolucí.

Bylo to především díky nim, že se tu po roce 2015, v každém větším českém městě, začaly znovu-objevovat malé nezávislé potravinové obchody, společně s nimi drobní pěstitelé a zpracovatelé a sousedské komunity. Byla to podobná energie jako zkraje devadesátek. Tehdy se začala obnovovat infrastruktura drobného místního podnikání zničená léty komunismu, předtím v roce 1945 odsunem Němců a za druhé světové války likvidací židovských podniků.

Jak víme, to devadesátkové obrození netrvalo dlouho. Nastoupily korporace, objevili se místní oligarchové a velká část ranných místních podnikatelů byla nucená svůj podnik prodat nebo zavřít, nechat se někde zaměstnat nebo odejít do šedé ekonomiky.

S bezobalovými obchody je to, od covidu, dokonalé déjà vu – viz SOS Bezobaly nebo Zachraňme Bezobaly. Z mého pohledu, zavřením Bezobalu, končí druhá novodobá snaha o podnikatelské obrození v naší zemi.

Neumím ani domyslet, kolik tyhle krámky vytvořily místní ekonomiky pro další drobné pěstitele, chovatele a zpracovatele jídla a kosmetiky. Stejně tak neumím domyslet, kolik lidí, napříč naší zemí, propojily. Za to jsem jim obzvlášť vděčný.

Za to všechno jim chci, z celého srdce, poděkovat. Myslím, že mise Bezobalu – té party „podivínů“, kteří si nejprve pro sebe a pak i pro nás ostatní začali zajišťovat skutečné, místní jídlo ze známých zdrojů – se naplnila.

Myslím si, že poslední kousíček do naplnění mise Bezobalu nám ale ještě chybí. Bývá zvykem, že v případě předčasného odchodu člověka se v jeho smrti hledá smysl – ve snaze o to, aby ta smrt nebyla zbytečná,… aby se z ní pozůstalí mohli něco naučit a všichni se tak posunuli dál. Přál bych si, abychom to samé udělali i v případě krachu bezobalových obchodů napříč Českem, který jsme měli od covidu možnost sledovat a který nyní, zavřením Bezobalu, dosáhl pomyslného vrcholu.

Ptejme se „Proč?“ Ptejme se, co nejpoctivěji a nenechme se „opít“ PR korporací a našich politiků. Ptejme se na to, proč jsou ti velcí stále větší, bohatší a jakoby (všeho)schopnější zatímco ti malí stále častěji živoří a krachují… a to zdaleka nejenom v Česku.

Dnešní většinová (kritik by řekl “pravicová”) mytologie hlásá, že (podnikatelský) úspěch je otázka schopností a rozhodnutí. Touto optikou se v Bezobalu prostě málo snažili, dělali hloupá rozhodnutí, neměli na to. Nevyhnutelně přišel pád.

Roste ale počet lidí, kteří si všímají, že „král je nahý“. Že příběh o podnikatelském úspěchu stojící výhradně na píli a talentu je „lež jak ta věž“. Není pravda, že by tolik malých místních obchodníků, zemědělců, výrobců, drobných živnostníků živořilo a krachovalo proto, že jsou neschopní. Stejně tak není pravda, že by se korporacím a oligarchům dařilo stále lépe, protože jsou to podnikatelští géniové. Ani náhodou. Pravdou je, že (podnikatelská) hra která se tu hraje je “cinknutá”, zmanipulovaná, nastavená ve prospěch velkých a v neprospěch malých. A toto poznání je tím hlavním, co bychom si mohli z krachu Bezobalu vzít. To je ten poslední kousíček puzzle jejich důležité mise.

Pokud chcete lépe porozumět tomu, co se to tu vlastně děje, doporučuji následující experiment: Projděte si nějaké české město a pečlivě pozorujte, jak jsou dnes obestavěná hangáry supermarketů(nadnárodních korporací, všimněte si – před nimi – obřích vyasfaltovaných ploch, jejich otevírací doby, obřích nákupních košů a toho, jaká je tam koncetrace lidí.

Pak se zaměřte na stopy tzv. donáškového kapitalismu a všimněte si, kolik je ve městě alzaboxů, boxů zásilkoven/balíkoven a jiných boxů sloužících jako výdejní místa pro nákup na eshopech. Pokud jste ve větších městech, zaměřte se na auta a jiné dopravní prostředky donáškových služeb jako jsou rohlik.cz, tesco.cz, foodoora.cz a další.

Pak se přesuňte někam na centrální náměstí nebo jinam do ulic v centru města a všimněte si obchodů a obchůdků tam. S velkou pravděpodobností i tam uvidíte pobočky (nad)národních korporací – bank, pojišťoven, sázkové kanceláří, lékárny, kavárenské a jiné řetězce,…

Nakonec se zaměřte na ty opravdu místní obchody či tržnice, které nejsou součástí řetězců a jsou provozované skutečně místními lidmi pro místní lidi. Všimněte si jejich pracovní doby, toho kolik je tam lidí, jaké tam mají ceny (zamyslete se nad tím, proč to tak je) a jaká je asi jejich konkurence-schopnost v porovnání s nadnárodními giganty.

Já si takhle prošel svůj rodný Lanškroun a naposledy, předevčírem, s přáteli centrum Ostravy. Jsou to smutné obrazy, co tam člověk potká.

Samozřejmě, že v Česku jsou stále ještě místa, kde se místním pro místní daří, ale daleko častěji zažijete pocit zmaru, smutku. Uvidíte, že osud Bezobalu už doběhl tisíce jiných obchodníků, výrobců, pěstitelů, chovatelů a na další čeká.

Většina z nás ví, že v chytrém telefonu a v kompu je něco, čemu se říká operační systém (Android, iOS, Linux, Windows,…). Málokdo rozumí tomu, jak takový software funguje. Víme ale, že operační systém je to hlavní, co umožňuje nebo znemožňuje fungování jednotlivých aplikací („apek“). Víme, že musíme mít „tu správnou verzi“, aby to celé dobře fungovalo.

Lidská společnost funguje dost podobně jako chytrý telefon. I nás „spolu-řídí“ neviditelný operační systém, kterému málokdo rozumí, který má ale rozhodující vliv na to, jak fungují jednotlivé „apky“: jednotlivci, rodiny, práce, vzdělávání, ekonomika, zdravotnictví, doprava,… a právě třeba i podnikání.

V kompech tvoří operační systém „kód“ – což je de facto příběh, který píší softwaroví inženýři/programátoři. Operačním systém moderní lidské společnosti píšou, na prvním místě, ekonomové. Příběhy, které nám vyprávějí určují to, co považujeme za smysl života, jak se k sobě vztahujeme, jak žijeme, pracujeme nebo jak se podniká. Tyto příběhy jsou z velké části smyšlenými mýty, které byly vytvořeny v historii s cílem upevňování moci mocných a udržení bezmoci nás všech ostatních.

Ekonomická mytologie, která nás drží v šachu už přes 500 let, je opravdu spletitá.

Jestli chceme pochopit to, proč jsou velcí stále větší, zatímco malí živoří a krachují, je třeba nasvítit ze všeho nejvíc dva ekonomické fenomény: Tzv. ekonomii prokapávání a fenomén ekonomické globalizace.

Ekonomie prokapávání je mýtus o tom, že bohatnutím nejbohatších zbohatneme všichni. Prakticky to znamená, že čím menší daně, čím méně legislativních omezení a čím vyšší subvence ze strany státu budou mít ty největší firmy (především nadnárodní korporace a oligarchové), tím více „porostou“ a tím více vytvoří pracovních míst, v kterých pak „zbohatneme“ i my ostatní.

Od 80. let, kdy se tato ideologie rozšířila (hlavními propagátory byli R. Reagan a M. Thatcherová), se zmnohonásobily příjmy stále menšího počtu bohatých, zatímco reálné příjmy většiny ostatních vyrostly buď směšně málo nebo častěji spíše stagnovaly či dokonce poklesly. Bohatství prokapalo od chudých k bohatým. Ekonomika prokapávání je tedy lež, kvůli které – velmi zjednodušeně – platí, že čím větší podnik, tím lepší podmínky pro podnikání má a naopak.

Na základě lživé víry v ekonomii v prokapávání bohatství od bohatých k chudým, pak vznikla promyšlená a velmi detailní spleť nad-národních smluv a institucí s cílem, co nejvíce blokovat snahy národních vlád (a tedy nás, běžných lidí) o snižování destruktivních dopadů nadnárodního byznysu. Cílem těchto smluv a institucí je maximálně usnadnit fungování nadnárodních firem a bank a zvýšit naší závislost na nich.

Chceme-li si vzít unesený život zpátky, pokud chceme obnovit infrastrukturu v našich městech a na venkově, je třeba vytvořit „vyšší verzi operačního systému“, kde budou jiné hodnoty, než růst zisk nadnárodních korporací a miliardářů.

Tomáš Hajzler

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.