COOLna

Někteří vlivní čeští podnikatelé v pohostinství se snažili přesvědčit vládu, že je nutné, aby mimo jiné zadotovala průvodce po luxusních restauračních zařízeních. Žádali o schválení úhrady příspěvku pro vyhlášeného průvodce Michelin Guide za Českou republiku. A vláda se rozhodla poplatek společnosti Michelin za zařazení do průvodce zaplatit. Celkové náklady činí přes 50 milionů korun s DPH na pět let.

Jak trefně konstatoval jeden publicista – Češi jsou zpravidla velmi radikálně proti všemožným státním dotacím, subvencím a podporám, s drobnou výjimkou těch, které jdou k nim a jejich kamarádům.

Popsaný princip sedí samozřejmě nejen na gastropodnikání.

Kdo se seznámil s diskusemi k tomuto tématu, musela ho zarazit jedna věc – hlavním argumentem zastánců předmětné dotace pro labužnického průvodce bylo otřepané „jen jim to rychle dejme, z eráru se platí větší koniny“. Samozřejmě nechybí ani šachmat belzebubem Andrejem Babišem – ten bere miliardy dotací, co je to pak pár korun subvencí pro nějaké, byť dražší restaurace. Trochu to připomíná chlapíka, kterého chytili při krádeži láhve rumu (pardon dnes tuzemáku) v supermarketu, který se hájí tím, že ti nahoře si přece nakradli desetimiliony, tak co ho pronásledují kvůli stokoruně.

Poměrně zábavná je i argumentace, že státní peníze pro Michelin Guide nebudou prý dotace, ale investice – vše je kouzelně ukryto v jazyce. Trochu to připomíná středověkou obhajobu: vrah poškozenou nezabil, jen jí zkrátil život pozemský a urychlil nástup na výkon života posmrtného.

Nicméně musí zde důrazně zaznít to hlavní, pokud se dnes v Česku šetří na všem, včetně starobních a invalidních důchodců, a mají se dokonce kvůli špatné kondici veřejných financí zvyšovat daně, tak dotace pro gastrobedekr, byť sebenafintěnější, je morálně zcela neobhajitelná. Pokud by Fialova vláda byla alespoň trochu ideově konzistentní, tak takové dotaci, i přes nátlak předních populárních šéfkuchařů, by řekla jasné Ne! Dost na tom, že chce v rozporu se svými předešlými sliby nám všem zvedat daně.

Za nadobro eticky zvrhlé ovšem nutno pokládat výsměch některých kavárenských elit, že „lopaty s ponožkami v sandálech“ nikdy v takovém oceňovaném podniku nebyly, a proto nerozumí vysoké gastronomii. Avšak aby se z jejich daní platil průvodce po těchto hogo fogo lokálech, na to je jim spodních deset milionů pojídačů turistického salámu, hranolek a smaženého sýru asi dobrých.

Jak by neřekl Zdeněk Pohlreich, protože je také jedním z podněcovatelů petice za vládní dotaci pro Michelin Guide – viděl jsem hada se smát, žábu bušit pěstí do skály, koně zvracet v barvách francouzské trikolory, dokonce jsem viděl i stíhačku couvat, ale aby chudí dotovali jídlo bohatým, to už je vážně konec.

Na závěr si můžeme volně zanotovat s nebožtíkem Jiřím Šlitrem. Poslední sloka. Představte si, představte si, co jsem měl dnes k obědu… a hlavně mi na to přispějte… to koukátéé, to koukátéééé, co jsem měl dnes za vaše peníze k obědu!

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.