COOLna

Že je covid za námi? Nejásejme, ještě není zdaleka vyhráno. A po covidu zcela jistě přijde další pandemie. Nikdo ale zatím neví, kdy propukne a jak závažné bude mít následky.

V posledních třech desetiletích jsme se s nějakou novou infekční chorobou střetli v průměru jednou ročně, podle prognóz epidemiologů se však budou nové infekční choroby objevovat stále častěji. Svou roli tu sehraje i globální oteplení: zvířata na něj reagují přesunem do oblastí, kde je následky změny klimatu tolik netrápí. Někde se uchýlí do vyšších nadmořských výšek, jinde směrem k pólům. Při tomto velkém zvířecím stěhování se dostanou do kontaktu druhy, které doposud žily izolovaně, a tak mezi nimi snadno může dojít k přeskoku viru a vzniku nových ohnisek nákazy pro člověka.

Na infekční choroby, které do lidské populace přeskočily ze zvířat, umírá ročně v průměru 3,3 milionu lidí. To je ale ošidné číslo, protože jednotlivé epidemie mají různorodý rozsah i následky. V roce 1998 onemocnělo do té doby neznámým virem nipah 265 lidí, 105 z nich zemřelo. Nový kmen chřipky z roku 2009 nakazil stovky milionů lidí, zabil jich půl milionu. Osmdesát procent obětí tehdy tvořili lidé ve věku do 65 let. Ve 21. století udeřily na lidstvo koronaviry a následky byly rovněž rozdílné.

V roce 2002 si vyžádala pandemie SARS mezi osmi tisíci nakaženými skoro osm set životů. O dvacet let později se nemocí covid-19 nakazilo víc než půl miliardy lidí, počet oficiálně evidovaných úmrtí přesáhl počátkem května 2022 šest milionů. Z nárůstu úmrtí oproti období před covidovou pandemií ovšem experti Světové zdravotnické organizace vyvodili, že koronavirus má na svědomí až sedmnáct milionů lidských životů.

Vítězství a prohry covidové pandemie bilancuje mezinárodní tým vedený Aledem Edwardsem z University of Toronto v analýze publikované vědeckým časopisem Science. Za úspěch vědci považují vývoj vakcín: navzdory kratší účinnosti a slabší ochraně proti novým variantám koronaviru očkovací látky významně přispěly jak k omezení nákazy, tak i snížení počtu obětí.

Do budoucna vidí Edwards velké rezervy ve výrobních kapacitách – v situaci, kdy je třeba v krátkém čase vyprodukovat miliardy dávek očkovací látky, stávající farmaceutické provozy nestačí. Další problém představuje spravedlivá distribuce, protože většinu produkce vakcín skoupily nejbohatší země a zbytek přišel zkrátka. Řešení však netkví zdaleka jen v navýšení výrobní kapacity farmaceutických provozů. Pokud by k ochraně před nákazou stačila jen jedna dávka a její účinek by byl dlouhodobý, spotřeba vakcín by klesla.

K výhrám řadí studie také rychlé nalezení léků proti koronaviru. V situaci, kdy nebyl čas na vývoj nových preparátů od nuly, se osvědčilo pátrání mezi léky ověřenými v boji s jinými virovými nákazami. Remdesivir byl původně vyvíjen pro léčbu eboly, molnupiravir se testoval proti chřipce a ani nirmatrelvir není žhavou novinkou, jeho vývoj skončil před dvěma desetiletími.
A za třetí velký úspěch boje s covidovou pandemií považuje tým Aleda Edwardse léčbu protilátkami. Některé sice ztratily na účinnosti s nástupem nových variant koronaviru, jiné si udržely účinnost i proti nejnovějším typům. Jejich velkou nevýhodou je však vysoká cena.

V rozhovoru pro časopis Scientist naopak Edwards za velký neúspěch covidové pandemie označil boj s dezinformacemi. To je podle něj celospolečenský problém, který se promítá do širokého spektra oblastí našeho života.

„Covid odhalil silné i slabé stránky připravenosti lidstva na nové pandemie a ukázal nám přístupy, které mohou zabránit příštím pandemiím, nebo aspoň zmírní jejich následky,“ uzavírají Edwards a spol. svou analýzu v Science.

Ani finanční stránka pandemie není právě zanedbatelná. Přenosem nákazy ze zvířat na lidi vznikají ročně bezprostřední škody za víc než 200 miliard dolarů, za velké pandemie však zaplatíme mnohem víc. Covid nás doposud stál od deseti do padesáti bilionů dolarů, přesnější bilance škod ale nebude podle odborníků možná dřív než za deset let. Tým vedený Andrewem Dobsonem z Princeton University se pokusil porovnat škody napáchané pandemiemi s náklady potřebnými na jejich odvrácení a výsledky bilance publikovali ve vědeckém časopise Science Advances. Všechny kalkulace vedou k jednoznačnému závěru: prevence je podstatně levnější než boj s propuknutou pandemií a likvidace jejích následků.

Dobson a jeho spolupracovníci konstatují, že současný svět vytváří pro vznik nových pandemií příhodné podmínky. Dochází k rozsáhlému odlesňování, chov hospodářských zvířat se rozšiřuje do nových oblastí a kvete obchod s volně žijícími zvířaty. Svět je stále hustěji obydlený a propojený komunikacemi nejrůznějšího typu. Na frontě mezi ustupující panenskou přírodou a postupující civilizací dochází k novým, velmi těsným kontaktům lidí a hospodářských zvířat s volně žijícími živočichy a jejich mikroby. Právě tam se rodí nové pandemie; pokusů o jejich prevenci je ale jako šafránu.

„Naše investice do této oblasti jsou zanedbatelné ve srovnání se škodami, které nově vznikající pandemie páchají,“ říká jeden z autorů studie Aaron Bernstein z bostonského Center for Climate, Health and the Global Environment.

„Přitom můžeme relativně levnými opatřeními výrazně snížit pravděpodobnost, že dojde k další pandemii. Prevence je mnohem levnější než léčba.“

Za klíč k účinné prevenci považuje Dobsonův tým ochranu lesů. Odhaduje se, že v oblastech, odkud přicházejí nové infekční choroby, se ročně vykácí pět a půl tisíce kilometrů čtverečních tropického lesa. Lidé se přitom dostávají do kontaktu s netopýry, opicemi nebo hlodavci, kteří hostí pestrou škálu virů. Výzkum v ugandském národním parku Kibale například odhalil u gueréz, kočkodanů a dalších druhů opic padesát do té doby neznámých virů. Dobson a spol. jsou přesvědčeni, že redukce odlesňování v těchto vysoce rizikových oblastech na polovinu by nás stála pouze 1,5 až 9,6 miliardy dolarů ročně.

Velká část tropických lesů padne za oběť rozšiřujícím se polím se sójou, plantážím palmy olejné nebo pastvinám pro chov hospodářských zvířat. Nebezpečí spojená s tímto procesem dokládá příklad rozšíření chovů prasat do těsné blízkosti malajských tropických lesů. Kaloni přenášející virus nipah tam nakazili prasata a z těch se smrtící choroba rozšířila do lidské populace. Podobně měl kontakt drůbeže s volně žijícími ptáky za následek nákazu lidí ptačí chřipkou. Dobson a jeho spolupracovníci odhadují, že výrazné omezení kontaktů volně žijících a domácích zvířat by ročně vyšlo na 476 až 852 milionů dolarů.

Další významné riziko představuje lov volně žijících zvířat a konzumace jejich masa. Tak zřejmě vznikla pandemie AIDS, když se lidé nakazili virem HIV od ulovených šimpanzů. Konec této pandemie, která od roku 1980 připravila o život jedenáct milionů lidí, je v nedohlednu. Navzdory obrovským investicím stále není k dispozici lék, který by nakaženého člověka viru definitivně zbavil, ani vakcína, jež by před infekcí spolehlivě chránila.

Další hazardní aktivitu představuje obchod s volně žijícími zvířaty a jejich chov v zajetí. Na černém trhu se ročně prodají zvířata za dvacet tři miliard dolarů! A to obrat legálního obchodu se zvířaty je ještě čtyřikrát vyšší. Těsný kontakt obchodníků a zákazníků s živočichy a transport na obrovské vzdálenosti vytváří příhodné podmínky jak pro vznik nových infekčních chorob, tak i pro jejich globální šíření.

Pandemie covidu proto připomněla, jak vážné riziko představují farmy pro chov volně žijících zvířat. Koronavirem se od lidí nakazili norci chovaní pro kožešiny v Dánsku i v USA. Virus v těchto lasicovitých šelmách intenzivně mutoval a následně přeskočil zpět na lidi. Obrovský problém představují farmy v Číně, kde se chovají pro maso, kůže, suroviny pro tradiční medicínu a další účely stovky druhů zvířat. Zaměstnávají čtrnáct milionů lidí a jejich roční obrat se odhaduje na sedmasedmdesát miliard dolarů.

Dobsonův tým uvádí, že účinná kontrola nad obchodem s volně žijícími zvířaty by si ročně vyžádala částku 250 až 750 milionů dolarů, na likvidaci chovů volně žijících živočichů v Číně by bylo potřeba devatenáct miliard dolarů. Jde o nejvyšší položku v rozpočtu Dobsonovy protipandemické strategie.
Pilířem účinné prevence pandemií je včasné odhalení nebezpečných virů. K tomu je nezbytné znát jejich hostitele a mechanismy usnadňující zvířatům soužití s virem. Na základě těchto dat by bylo možné vytipovat viry, které člověka bezprostředně ohrožují. Znalost výskytu zvířecích hostitelů nebezpečných virů by zase napomohla k vymezení oblastí, kde jsou lidské aktivity spojeny s vysokým rizikem vzplanutí nové pandemie. Pak by bylo možné vyhlásit chráněná území, kam by měl člověk ve vlastním zájmu silně omezený přístup.

Údaje o nebezpečných virech by přišly vhod i v případě, že se vzniku pandemie nepodaří zabránit. Dostupnost dat o viru by urychlila vývoj diagnostických testů i očkovacích látek. Třeba společnost Moderna byla schopna testovat první šarži vakcíny už dva měsíce po zveřejnění dědičné informace SARS-CoV-2. Ovšem sběr potřebných dat a vybudování databáze s informacemi o zvířecích virech by stál 120 až 340 milionů dolarů ročně.

Poslední klíčovou součástí účinné prevence je sledování a včasná detekce onemocnění jak u zvířat, tak i u lidí. Znamená to zajistit lékařskou péči lidem ve vytipovaných rizikových oblastech a udržovat přehled o virech a dalších mikroorganismech v populacích divokých zvířat. Dobson a spol. odhadují s tím spojené roční náklady na 217 až 279 milionů dolarů. Částky uváděné ve studii se mohou zdát neúnosně vysoké, vědci ale dokládají, že i kdyby systém prevence pracoval pouze s jednoprocentní účinností, vrátily by se utracené peníze v zachráněných lidských životech a nižší míře narušení národního hospodářství.

Podle Andrewa Dobsona bychom měli na potenciální celosvětová ohniska nemocí nahlížet jako na akutně hrozící bezpečnostní riziko. „Nejmoudřeji utracený dolar v boji s pandemií je ten, který vynaložíme na to, aby pandemie nikdy nepropukla,“ říká Aaron Bernstein.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.