COOLna

Čeští egyptologové učinili významný archeologický objev v egyptské lokalitě Abúsír. V blízkosti šachtových hrobek významných hodnostářů z poloviny 6. století před naším letopočtem odkryli takzvaný mumifikační depozit, tedy komoru, kde se rituálně uchovávaly zbytky po mumifikaci, například nádoby či textilie. Jedná se o dosud nejrozsáhlejší objevený depozit v celém Egyptě.

Během jarní výkopové sezony roku 2021 se v lokalitě Abúsíru, kde se nachází skupina velkých šachtových hrobek významných hodnostářů doby 26. a 27. dynastie (z poloviny 6. století před naším letopočtem), podařilo odkrýt ojedinělý mumifikační depozit uložený v jediné šachtě s majestátními rozměry přibližně 5 x 5 x 15 metrů, oznámili egyptologové.

„Uvnitř této šachty bylo ve čtrnácti vrstvách nad sebou, spirálovitě se vinoucích kolem všech čtyř stěn, pečlivě uloženo více než 370 velkých keramických zásobnic připomínajících amfory, vysokých obvykle 60 až 70 centimetrů. V nich pak byly, jak je pro mumifikační depozity typické, uchovány některé menší nádoby, předměty a suroviny využité při mumifikaci majitele hrobky, k níž depozit patřil,“ popisují egyptologové.

Počet velkých nádob v jednotlivých vrstvách se výrazně lišil a čítal od sedmi po dvaapadesáti kusů v jedné úrovni. Vrchní vrstva, která byla při archeologickém výzkumu odkryta jako první v hloubce cca 4,5 metru pod úrovní povrchu, však poměrně netypicky obsahovala kromě několika zásobnic také čtyři nepoužité vápencové kanopy. Tyto nádoby uzavřené víky v podobě hlav čtyř ochranných božstev sloužily k uchování vnitřností obřadně vyjmutých z těla zesnulého během balzamovacího rituálu.

Podle hieroglyfických textů na nich zapsaných, které čítají pohřební magické formule doložené i na jiných kanopách, byl majitelem tohoto mumifikačního depozitu jistý Wahibre-meri-Neit, syn paní Irturut.

Za zmínku ale stojí, že toto jméno je doloženo i mezi členy širší rodiny známého admirála Vedžahorresneta, jehož socha ve Vatikánském muzeu nese nejpodrobnější popis dobytí Egypta Peršany v roce 525 před Kristem. Vedžahorresnetova hrobka, kterou objevili čeští egyptologové před více než 30 lety v Abúsíru, leží nadohled od nově nalezené šachty.

„Přestože známe řadu významných hodnostářů nesoucích jméno Wahibre-meri-Neit z této doby, žádného zatím není možné identifikovat s majitelem objevených kanop. Podle velikosti tohoto mumifikačního depozitu a především podle rozměrů k němu přiléhající hrobky můžeme usuzovat na to, že majitelem hrobky (a tedy i objeveného depozitu) musel být jeden z nevyšších hodnostářů své doby, podobně jako jeho nejbližší sousedé na pohřebišti – slavný admirál Vedžahorresnet a generál Menechibneko,“ řekl Ladislav Bareš, mezinárodně uznávaný odborník na historii a kulturu Egypta v 1. tisíciletí před naším letopočtem.

Tento objev o desítky uložených nádob předčil i svým obsahem naprosto výjimečný depozit z nedaleké hrobky generála Menechibnekona objevený českými egyptology v roce 2003. Právě nádoby z Menechibnekonova depozitu a především na nich zachované drobné popisky obsahující názvy původních zde uložených substancí a určení dne, kdy měly být použity, pomohly z velké části rozluštit záhadu průběhu balzamovacího obřadu a postupu jeho jednotlivých kroků při mumifikaci lidského těla.

„Nález a následná interpretace Menechibnekonova mumifikačního depozitu se staly v odborném prostředí senzací, která zatím zůstala poněkud stranou mediálního zájmu,“ říká o objevu z roku 2003 současný ředitel Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Jiří Janák.

„Když se ukázalo, že hieratické popisky na nádobách uložených v tomto depozitu udávají nejen substance nebo textilie použité při balzamovacím obřadu, ale také přesně určují, kolikátého dne od počátku mumifikace mají být použity, byli šokováni. Právě jsme v Abúsíru objevili něco, po čem egyptologie pátrá již od svého zrodu: návod na přípravu mumie,“ popisuje Janák.

Skupina šachtových hrobek, určených pro vysoké hodnostáře královského dvora, zde vznikla na samém konci egyptské 26. dynastie, někdy před rokem 530 př. Kr. Důvody pro volbu tohoto místa byly zřejmě jak náboženské (souvislost s kultovními místy v okolí i s dávnými pohřby faraonů 5. dynastie), tak technické (měkké podloží a výrazná terénní poloha). Hlavní součástí tohoto typu hrobek je velká šachta, měřící až 14 x 14 metrů a sahající do hloubky až 30 metrů. Na jejím dně je pak uložena vlastní pohřební komora, postavená obvykle z vápencových bloků a téměř zcela vyplněná masivním kamenným sarkofágem, často dvojitým.

Vnější sarkofág bývá tvořen dvěma obrovskými bloky vápence, vnitřní ve tvaru ležící mumie je obvykle vytesán z čediče nebo metadroby. Stěny pohřební komory a často i obou sarkofágů jsou zdobeny texty a scénami s nábožensko-magickým obsahem, které měly zemřelému usnadnit přechod do zásvětí a umožnit mu tam věčnou blaženou existenci. Nadzemní část šachtových hrobek tvořila obvykle masivní obvodová zeď na ploše přibližně 20 x 20 metrů. Výška této zdi dosahovala ke třem metrům. Vnitřní prostor nadzemní části byl zřejmě ještě dále členěn na otevřené dvory a zastropené kaple a sklady, ale u žádné z těchto hrobek se nedochoval.

Hrobky se připravovaly ještě za života toho, komu byly určeny. Přístup do pohřební komory až do okamžiku pohřbu zajišťovala úzká šachta (asi 1 x 1 metr) přiléhající k vnější straně ohrazení, z jejíhož dna vedla chodba přímo do pohřební komory. Po pohřbu byla i tato přístupová cesta zasypána a zazděna. Výstavbu těchto specifických hrobek v Abúsíru a zřejmě i v celé zemi ukončilo dobytí Egypta Peršany v roce 525 př. Kr. Již hotové a připravené hrobky však mohly k pohřbení svých majitelů sloužit ještě o 20–30 let později.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.