COOLna

Rozlišují se dva druhy matrik. Jedny jsou mrtvé, které leží v archivech, a pak jsou živé, které leží na matrikách, ta lhůta je sto let. Takže kdybych si teď řekla, že si začnu dělat rodokmen, tak pro zápisy své babičky musím ještě na matriku. A aby vám matrikářka ten zápis vydala, musíte dokázat, že je to váš přímý předek. Protože je to pořád živý materiál, ten člověk může stále žít, takže to nedá jen tak někomu. Člověk si proto musí přinést svůj rodný list, případně rodný list některého z rodičů, aby dokázal, že je to jeho babička.

Zmínila jste vysvědčení, co dalšího se dá při hledání rodokmenu zjistit?
Z matriky zjistíte jméno, příjmení, povolání, bydliště, jméno rodičů, bývají tam napsaní kmotři, u svatby svědci, u narození to bývá jméno porodní báby. Objevují se zápisy, že třeba dítě zemřelo při porodu nebo jsou tam vpisky o tom, že měl někdo svatbu nebo že mu zemřel otec. U svatby se dozvíte i to, že ji třeba schválil otec. Když jste byli nezletilí, tak jste se mohli také vzít, ale musel to schválit někdo z rodiny. Nejsložitější jsou zápisy úmrtí, tam se mnoho informací nedozvíme, kromě toho v kolika letech ten člověk umřel a na co. Přitom věk zemřelého často není číslo, kterému se dá věřit. Protože věk zesnulého určovaly děti a ty často s jistotou nevěděly, kolik bylo rodičům nebo prarodičům let. Klidně se tak najdou chyby o deset let. Dokonce se stalo, že jsem v matrice našla případ dítěte, jež zemřelo ve čtyřech měsících, ale matka uvedla půl roku. I v tak krátkém časovém úseku se byli schopni seknout o dva měsíce.

Říkáte, že u narození bývalo i jméno porodní báby. Ty začaly z matrik mizet kdy?
To úplně přesně nesleduji, ale na vesnicích to určitě bylo ještě v první půlce 20. století. Ze začátku to bývaly například bylinkářky, ale později už musely mít odborné zkoušky a osvědčení. Zároveň měly i právo pokřtít dítě ještě v lůně matky, aby kdyby náhodou umřelo během porodu, nebylo nepokřtěné. To by pak pro rodinu byl velký problém, protože by ho nesměli nepokřtěné pohřbít na hřbitově, ale až za hřbitovní zdí. Takže když bába viděla, že to může být komplikovaný porod, tak dítě předem pokřtila.

Kmotry, které jste zmínila, už dnes taky nemá každý jako kdysi…
Kmotři byli vždy dva. Často to byl někdo z rodiny, třeba strýc, případně to byl někdo bohatý z vesnice. Protože pokud se stalo, že dítěti zemřeli oba rodiče, měli kmotři za úkol se o ně postarat a zaopatřit je.

Hodně se zmiňuje, že lidský věk se prodlužuje. Je to údaj, který můžete čtením matrik potvrdit?
Nedá se říct, že lidský život byl kratší. Třeba v matrikách z 19. století běžně člověk narazí na osmdesátileté či devadesátileté. Ale na průměrné délce života se výrazně podepisovala velká úmrtnost dětí nebo epidemie. Matce se třeba běžně narodilo třináct dětí, ale dospělosti se jich dožilo třeba jen pět. Tím ten průměrný věk hodně klesá. Často také umíraly matky při porodech. Žena měla za sebou třeba osm porodů a při devátém zemřela i s nově narozeným dítětem. Tam je zajímavé, že otec si většinou rychle našel novou ženu. Nedržel smutek, ale musel se postarat o těch osm předchozích dětí, takže klidně najdeme údaje o svatbě, která byla i měsíc po pohřbu. Ten muž prostě nemohl zůstat na statek a osm dětí sám. Tohle bylo docela časté.

Petra Nevelöšová, genealogická poradna při Muzeu Těšínska

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.