COOLna

SKÁKANÍ NA TRAMPOLÍNĚ MŮŽE BÝT NEBEZPEČNÉ! VÍTE PROČ?

Venku je krásně a pacienti s úrazy (nejen) z trampolín opět plní dětské pohotovosti po celé zemi. Právě květen a červen patří mezi měsíce během, kterých dochází podle našich statistik k nejčastějším úrazům na trampolínách. Pouze u nás ve FN Motol za poslední týdny byla ošetřena řada pacientů, kteří měli po “zábavě na trampolíně” zlomeninu holenní kosti, pažní kosti nebo zlomenou páteř. Dokonce jsme museli hospitalizovat a operačně léčit přetržený úpon čtyřhlavého stehenního svalu, který si pacient překousnul sám při náraze zubů o oblast nad kolenem a vybil si u toho tři zuby. Další se poranil o pružinu na okraji trampolíny a dostal infekci kolena, která se podařila zastavit až podáváním antibiotiky za hospitalizace v nemocnici. Zdánlivě banální úrazy, které se ale mnohdy léčí měsíce anebo dokonce zanechávají dlouhodobé následky.

Abych jenom nestrašil nějakými ojedinělými případy, rozhodl jsem se se studenty fyzioterapie Karolínou Kulichovou a Šimonem Hádkem zpracovat trampolínové úrazy, které jsme v roce 2022 na naší Klinice dětské a dospělé ortopedie a traumatologie v Motole společně s kolegy ošetřili. Tušíte kolik jich za rok 2022 bylo? 320! To je opravdu velké číslo na jednu nemocnici. Pojďme se podívat na jednotlivé čísla.

Zarážející je, že až 90 % úrazů se stalo na samotné ploše trampolíny a jenom v 9 % se jednalo o pád mimo plochu, nebo v 1 % o úraz o konstrukci trampolíny. Z toho jasně vyplývá, že nebezpečné nejsou jenom pružiny, nebo okolí trampolín, ale primárně samotná odrazová plocha, kterou děti i rodiče mylně považují za bezpečnou.

Méně překvapující je fakt, že nejvíce úrazů se stalo na domácích trampolínách (přibližně 65 %) a následně v jumparénách (zhruba 20 %). S velkou pravděpodobností je i celorepublikově větší zastoupení úrazů z domácích trampolín, které se nacházejí na téměř každé zahradě domu nebo chalupy. V Praze je naopak velké množství trampolínových center, která zásobují trauma centra (nikdy ne naopak). Skákací hrady, školní úrazy a vzduchové trampolíny se společně na úrazech podíleli v cca 15 %.

Alarmující jsou následující čísla: 3/4 všech úrazů se totiž staly těm, kteří na ploše trampolíny nebyli sami. Někdy to bylo způsobeno tím, že jedna osoba zavalila druhou, ale ve většině případů došlo ke změně vlastností odrazové plochy (tzv. dvojrytmé skákání) a následnému úrazu špatným došlápnutím nebo pádem. Nejhorší ze všeho je však fakt, že až 90 % úrazů vzniká bez dohledu rodičů nebo jiné dospělé osoby. To jasně potvrzuje teorii, že rodiče pokládají trampolínu za „tetu na hlídání“, která jim bezpečně zabaví jejich děti ideálně na několik hodin. Vždy se proto rodičů ptám, zda by nechali své 3, 8, nebo 10 leté dítě bez dozoru v bazénu nebo na lezecké stěně. Všichni odpoví, že ne, protože jsou si vědomí jejích nebezpečí, ale u trampolín tento respekt nemají. Je to pro ně bezpečná zábava, která nevyžaduje rozcvičku, tréning ani hlídání.

Z traumatologického hlediska je znepokojující, že až téměř polovinu úrazů tvoří zlomeniny, přičemž až ve třetině případů se jedná o tzv. dislokované zlomeniny, kdy jsou kosti ve špatném postavení a je potřeba je srovnat. Nejčastěji se lámou kotníky, předloktí a pažní kosti nad loketním kloubem, které je často potřeba operovat a nezřídka způsobují i poranění okolních cév a nervů s poruchou hybnosti a citlivosti. Poměrně časté byly i zlomeniny stehenních kostí, které si až ve čtyřech případech vyžádaly operační léčbu buď okamžitě, nebo po několika týdnech trakční terapie (pověšení za nohy, aby se kosti srovnaly pomocí působení gravitace – viz obrázek).

Průměrný věk všech zraněných dětí z loňského roku bylo 7,6. Smutné je, že celkem 126 úrazů (40 %) bylo u dětí mladších 6 let, přičemž polovina z nich měla zlomeniny a 7 muselo podstoupit operaci. U těchto dětí byly poměrně časté zlomeniny stehenních a holenních kost, kterých léčba je v lepším případě na 2-3 měsíce, v horším případě i půl roku až rok. Takto malé děti nemají totiž dostatečně pevné kosti, ani dostatečnou posturu a koordinaci na tak intenzivní vertikální zátěž, jakou jsou opakované výskoky a dopady na trampolíně.

Proč to všechno píšu? Protože chci opět otevřít diskuzi nad bezpečností používaní trampolín a nastavením pravidel, která by minimalizovala počty úrazů. Zmíněná data jsem již prezentoval na Národním ortopedickém kongresu, kde mi dalo mnoho kolegů z různých nemocnic z celé republiky za pravdu, že i oni zaznamenávají zvyšující se počty úrazů na trampolínách a že je potřeba šířit osvětu. Tyto data chceme publikovat ve vědeckém časopise a ideálně vytvořit nějaká oficiální doporučení, posvěcená odbornými společnostmi nebo politiky, která by se povinně dodržovala v jump arénách a skákacích hradech, a o kterých by byli rodiče poučeni při nákupu domácí trampolíny, podobně jako u nutnosti mít helmu, když chtějí, aby jejich dítě jezdilo na kole.

PS: Nejsem proti trampolínám, ale proti úrazům na trampolínách!

Radovan Hudák

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.