COOLna

Český právní řád nabízí několik cest, které funkčně vedou k tomu, že se může dominantní akcionář zbavit minority. Jednou z nich je to, že je vyplatí přímo a oni odcházejí s penězi. To je ten pravý sqeeze-out.

Druhá možnost je, že v té společnosti dominantní akcionář zůstane a odštěpí tu minoritu do jiné společnosti. Anebo tu společnost rozdělí, převezme si to, co chce, a do té druhé společnosti zase v nějakém poměru převede ty minoritáře. Anebo převezme celé jmění té společnosti a zlikviduje ji. A pak zase odcházejí ti minoritáři s nějakou výplatou.

Pro všechny tyto způsoby, které funkčně míří k témuž, nastavují právní řády stejná pravidla, aby tam nemohlo docházet k obcházení té ochrany a podobně.

Proto si myslím, že když pro pravý sqeeze-out a pro ostatní případy máme pořád těch 90 procent všech akcionářů, tak by to mělo být zachováno, aby nedocházelo k možnosti to obcházet a vybírat si ta řešení podle toho, co se mi zrovna účelově líbí.

Ten způsob rozdělení podle této úpravy, které se přezdívá lex ČEZ 2, tedy jinde v zahraničí nefunguje?
Jak říkám, já jsem to v žádném státě nenašel. Samozřejmě obecné pravidlo pro rozdělení, když se ty společnosti rozdělí rovnoměrně, tak je nastaveno na těch 75 procent. Ale vždy přijde ten paragraf, který se týká tohoto specifického případu, tak je potřeba vyšší většina, aby mezi akcionáři nedocházelo k nějakým nerovnostem.

Pokud to lze uplatnit na jiné společnosti, které jsou kótované na burze, nemá vláda pravdu, že nejde o žádný lex ČEZ, ale že je to obecné ustanovení? A protože toto už je druhá verze, odstranila vláda ten problém?
Je pravda, že je to obecné pravidlo. A jedna z hlavních výtek Legislativní rady vlády byla, že množina firem, jak byla specifikována v tom prvním případě, tak míří pouze na jednu společnost. A tak vláda přišla s řešením, které ještě více snižuje ty potřebné většiny a rozšiřuje to na vícero společností.

Já teď vycházím z toho, že vláda měla na začátku nějaký záměr a asi ho neopustila. Pouze se snažila nějak reagovat na tu výtku, která zazněla.

Nezaznamenal jsem od společností, které jsou kótované na burze, že by tady byla nějaká silná poptávka po tomto řešení. A přitom už máme příklady, kdy se skvízovalo u společností, které jsou na burze. Takže si myslím, že tady vláda pořád sleduje ten svůj původní záměr. Jinak by tu právní úpravu asi neprosazovala.

A o co si myslíte, že jí tedy jde? Protože i ona mohla udělat ten sqeeze-out a vykoupit ty akcionáře. Myslíte, že opravdu ten jediný důvod je, že chce stát při tom výkupu akcionářů ušetřit? Nebo je za tím vším obava, že než se podaří vypořádat se s třiceti procenty akcionářů, tak by uplynulo hodně času?
Jedna možnost je samozřejmě dostat se tím výkupem s nějakou prémií, tak jak to bylo ve Francii, na těch 90 procent. Pak si mohou dělat, co chtějí, protože to je legitimní a potvrdil to i Ústavní soud. Ale na legislativní radě jsme třeba diskutovali i jiná řešení. Říkali jsme, tak poctivě řekněte, že je tady nějaký veřejný zájem a ten zdůvodněte.

Krizová infrastruktura, všechno co se děje ve světě atd. Pak jděte férově přes vyvlastnění, protože to je legální nástroj, který máme v našem právním řádu. Při veřejném zájmu za náhradu na základě zákona, tak je možné toto učinit.

A odpadá i ten čas, který je potřeba věnovat tomu postupnému výkupu, kdy asi lze odhadovat, že ty ceny akcií by letěly nahoru a stát by to tedy stálo více. Ale jiná cesta se ještě nabízela.

Považujete i tu druhou úpravu takzvaného lex ČEZ stále za neústavní?
Myslím si, že ano. Když si vše srovnám, s nálezem Ústavního soudu, který se zabýval pravým sqeeze-outem, tedy funkčně stejným řešením při vytěsnění minority, tak jsou tam dva momenty, na které se musíme podívat.

Prvním je zásah do vlastnického práva. Vy něco vlastníte, chcete si to dál podržet a někdo jiný rozhodne, že vás toho vlastnictví zbaví anebo že ho nějakým způsobem změní. Máte akcie jedné společnosti a on rozhodne, že budete mít akcie jiné společnosti s jiným jměním, s jiným výhledem do budoucnosti, jiným výhledem nějaké ziskovosti a podobně.

Mně je úplně jedno, že vám za to dá férovou cenu nebo nějaký doplatek, protože vy to nechcete. Pořád je to proti vaší vůli a je to zásah do vlastnického práva. A tady Ústavní soud, když to testoval, pojmenoval dva zájmy. Dominantní akcionář má zájem na tom, aby mohl rozhodovat, prosazovat nějaké strategické věci, a je to legitimní.

Na druhé straně pokud je ta minorita opravdu malá, pět nebo jen deset procent, tak ona legálně nemůže skoro nic. Může v uvozovkách jen něco komplikovat a blokovat. Při té nastavené většině 90 procent Ústavní soud řekl, že tady je to v pořádku, protože ta minorita opravdu nemůže reálně nic dělat, a mohla být vytěsněna.

Teď se vlastně ptáme, jak nízko může ta hranice jít. Je to 85, 80 nebo 75 procent. Ve většině těch států je to těch 90 procent. Opravdu, když si to dopočítáte, tak zjistíte, že 75 procent ze dvou třetin, když vám na valnou hromadu přijdou jen ty dvě třetiny akcionářů, tak je 51 procent. Takže i většinový akcionář s takto těsnou většinou pak může s minoritou zacházet způsobem, který je opravdu v rozporu s ochranou vlastnického práva.

Takto velká minorita už není jenom něco pasivního, že by nemohla spolurozhodovat atd. Pro řadu rozhodnutí, třeba jenom pro změnu společenské smlouvy, což je strašně důležité, protože tam můžete změnit i to, v čem podnikáte, tak se vyžaduje větší většina než pro toto rozdělení nebo odštěpení minority.

Do dubna jste byl členem Legislativní rady vlády. Máte informaci, kdo tento sporný paragraf, ve kterém se zavádí nové pravidlo, sepsal? Je to práce lidí z ministerstva spravedlnosti?
Podle mých informací, samozřejmě nemohu jmenovat, nechci těm lidem dělat zle, tak to rozhodně nepochází z dílny ministerstva spravedlnosti. A jak znám ty legislativce, kteří opravdu jsou velmi kvalitní, tak takového lapsu by se nedopustili.

Takže to tam někdo přinesl a oni to tam prostě zabudovali? Dostalo vedení ministerstva spravedlnosti informaci, že tam může být problém z hlediska ústavy?
Myslím si, že by to rozhodně neprošlo bez povšimnutí legislativy ministerstva. Podle mě tu informace museli mít.

Vy jste byl členem Legislativní rady vlády do dubna. Potom se vláda rozhodla, že je v ní příliš mnoho lidí a vaše místo zrušila. Vy jste veřejně kritizoval tento návrh, a to ještě předtím, než ho vláda projednala. Nebyla to chyba?
To bych upřesnil. Jediné, co jsem udělal, je, že jsem na svém facebooku napsal, že to projednáváme. Tento návrh, který už byl dva měsíce zveřejněn a dostupná byla i pozvánka na Legislativní radu vlády a informace o programu. Takže jsem nevyzradil nic tajného a opravdu jsem zveřejnil pouze to, že to projednáváme.

Dokonce jsem se na legislativní radě vůbec nezapojil do debaty k tomu návrhu, protože tam se toho hned chopili odborníci na korporační a ústavní právo a roztrhali to tam na cucky. Ale hned po pár dnech mi bylo avizováno z různých stran, že to je moje konečná.

Opravdu se to nakonec tedy stalo se zdůvodněním, že je potřeba posílit pracovní právo v Legislativní radě vlády, tedy obor, kterému jsem se tam věnoval 17 let, což je ještě trošku paradoxní. Samozřejmě v kuloárech mi bylo řečeno jasně, proč se to dělá a kdo na to tlačí. To ať se ale pak ti lidé srovnají se svým svědomím.

Ještě pro pořádek: po té vaší kritice se objevily informace, že pracujete pro některé minoritní akcionáře ČEZu. Je to tak?
Nepracuju pro nikoho z nich, ani jsem nikdy nepracoval. Dokonce jsem se vlastně do této doby o energetiku vůbec nezajímal. Jediné, co mě vybudilo k reakci, je opravdu ten neuvěřitelný protizákonný postup, který se tady objevil.

Když máte takto silný názor, jste připraven třeba podat sám nějakou žalobu nebo stížnost, pokud to projde celým legislativním procesem?
Ono jsou dvě základní možnosti. Buď to k Ústavnímu soudu požene skupina poslanců nebo senátorů, případně prezident.

Anebo někdo z těch akcionářů, který se tím rozhodnutím bude cítit poškozen, tak v rámci justice dojde až k Ústavnímu soudu a tam bude v souvislosti se svou individuální žádostí navrhovat i zrušení té regulace. Ale já nejsem advokát, takže ani nemohu nikoho zastupovat.

Petr Bezouška, Palackého univerzita Olomouc

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.