Hlíva ústřičná se pěstovala už ve staré Číně. První zmínky o ní pocházejí z období 960 až 1279, kdy vládla dynastie Sung. Už tenkrát si jí lidé velmi považovali, používala se dokonce jako platidlo. Od té doby je také součástí tradiční čínské medicíny. Z Asie se díky svým léčivým schopnostem postupně rozšířila do celého světa. Přibližně v druhé polovině minulého století se začala pěstovat komerčně a dnes se řadí k nejvíce používaným houbám na světě.
Je zásobárnoudůležitých živin, jako jsou vitamíny skupiny B, vitamíny C, D a K či minerály draslík, měď, selen nebo železo. Významný přínos mají její také antivirové, antibakteriální a protinádorové účinky. Z biologicky aktivních látek jsou ceněné zejména glukany, díky nimž se také někdy hlívě přezdívá královna imunity. Kromě toho glukany rovněž snižují hladinu cholesterolu, zabezpečují správnou funkci střev a zlepšují hojení ran. Hlíva ústřičná rovněž funguje jako prevence srdečně cévních onemocnění, a to tím, že normalizuje krevní tlak a příznivě působí na cévy. Prospěšná je i po psychické stránce, protože pomáhá lépe se vyrovnávat se stresem a přispívá k celkové regeneraci organismu.
Roste zejména v podzimním a zimním období v listnatých nebo smíšených lesích. Najdete ji na kmenech dubů a buků, ale také na živých i odumřelých pařezech. Kromě toho může růst i na vrbě, lípě nebo topolu a jestli máte na zahradě ořešák, mrkněte také na něj. Hlíva se dá ovšem pěstovat i v domácích podmínkách. V zahradnictví nebo hobby marketu stačí pořídit substrát s touto houbou, který se prodává s návodem, jak se o hlívu starat.
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.




Napsat komentář