COOLna

„Ačkoli se Eva Braunová objevuje ve filmech, divadelních hrách, románech i historických memoárech, vždy je zobrazována jen jako němá blondýnka, která měla tu smůlu, že se zamilovala do ďábla. Ale takový portrét je třeba opravit. Byla vrtošivá a byla nekompromisní obhájkyní bezpodmínečné loajality vůči diktátorovi, jež zašla tak daleko, že zemřela spolu s ním. A on ji zbožňoval,“ tvrdila Görtemakerová v době vydání své knihy „Eva Braunová: Život s Hitlerem“.

Revizi si podle ní zaslouží také vnímání Hitlerova sexuálního života s Braunovou. V rozšířeném povědomí zůstává Hitler jako impotent a s Braunovou prý možná ani nespal. Ani to ale neodpovídá podle Görtemakerové skutečnosti. Braunová si podle ní užívala s Hitlerem zdravý sexuální život, a navíc mu byla velkou psychickou oporou.

O 23 let mladší dívka ho okamžitě zaujala, takže se jí představil (přičemž údajně neuvedl své skutečné jméno a prohlásil, že se jmenuje Wolf) a následovalo pozvání. To prý znělo podle Hoffmannovy dcery, která byla tomuto okamžiku přítomna, přesně takto: „Mohu vás pozvat se mnou do opery, Fräulein Evo? Víte, jsem obklopen muži a vím, jaké je to potěšení užívat si ženskou společnost.“

Následovala rande v kinech a v restauracích, která ovšem nebyla bez mraků. Hitler totiž žil v té době v Mnichově se svou nevlastní neteří Geli Raubalovou, která s ním sdílela jeho byt na Prinzregentenplatz 16.

Láska a předčasná smrt
Geli imponovala (podobně jako později Evě) Hitlerova sílící popularita, docela ráda se s ním ukazovala na veřejnosti, ale příbuzenské soužití začalo mít brzy stinné stránky. Hitler vystupoval vůči své neteři stále uzurpátorštěji, bránil jí navazovat vztahy s jinými muži (včetně svého osobního řidiče Emila Maurice, do kterého se zamilovala) a psychicky ji týral.

Dne 18. září 1931 byla Geli Raubalová nalezena v Hitlerově bytě mrtvá s průstřelem hrudníku, což byla zjevná sebevražda. Hitler byl v té době v Norimberku. Raubalové smrt jím otřásla, dokonce natolik, že zakázal v jejím pokoji s čímkoli hýbat, a vytvořil tak z něj jakési její muzeum. Současně ale zesílil své styky s Evou Braunovou.

Kvůli Hitlerovi se také nepohodla s rodinou, protože jejímu otci o 23 let starší nápadník pochopitelně příliš nevyhovoval. Když se Hitler dostal později k moci, začal se Friedrich Braun cítit ponížený. „Ne proto, že jeho dcera byla spojována s hlavním hybatelem nacistické strany, ale proto, že si ji Hitler nevzal; byla milenkou, ne manželkou.“

Také Braunová se po třech letech po Hitlerově boku pokusila o sebevraždu. Dne 10. nebo 11. srpna se pokusila zastřelit otcovou pistolí, kterou obrátila proti svému hrudníku. Vážněji se ale nezranila. Někteří historici zastávají názor, že šlo jen o demostrativní pokus s cílem upoutat Hitlerovu pozornost.

V roce 1933 koupil Adolf Hitler za honorář z prodeje knihy Mein Kampf (knihu musely po Hitlerově uchopení moci povinně nakupovat veřejné instituce v Německu) venkovskou usedlost Wachenweld na hoře Obersalzberg nedaleko Berchtesgadenu. V té době to byl spíš malý horský dům určený pro trávení dovolených, který si nacistický vůdce pronajímal od roku 1928 jako své letní sídlo.

Po jeho odkoupení přejmenoval Hitler dům na Berghof a začal s jeho výraznou přestavbou, která byla dokončena v roce 1936. K původnímu domu bylo přistavěno velké křídlo a kromě něj bylo v okolí postaveno několik dalších budov. Celý komplex získal označení Orlí hnízdo.

Braunová i ostatní členové doprovodu byli během svého pobytu na Berghofu odříznuti od vnějšího světa. Uvnitř areálu si nechali postavit své domy také Hitlerovi nejbližší spolupracovníci, architekt Albert Speer, velitel říšského letectva Hermann Göring a osobní Hitlerův tajemník Martin Bormann.

Podle vydaných pamětí Hitlerova komorníka Heinze Lingeho měli Hitler s Braunovou na Berghofu dvě ložnice a dvě koupelny s propojovacími dveřmi. Většinu večerů prý Hitler trávil s Braunovou o samotě ve své pracovně, a pak se odebírali na lože. Zatímco Hitler pil hlavně čaj, Braunová si prý ráda dala víno.

Na veřejnosti si podle Lingeho žádnou intimní náklonnost neprojevovali, fyzický kontakt mezi nimi v takové situaci neexistoval. Braunová se ujímala role hostitelky Hitlerových pravidelných návštěvníků (obvykle nacistických pohlavárů), jejichž neformální dýchánky na terase Berghofu často fotografovala a natáčela, a sama si na Berghof pravidelně zvala své přátele a členy rodiny. Mezi nimi i svou sestřenici Gertrude Weiskerovou, která za ní přijela na Berghof v roce 1944 a strávila tam s ní hodně času.

„Braunové přátelé a příbuzní vzpomínali, že když uviděla fotografii britského premiéra Nevilla Chamberlaina sedícího v roce 1938 na pohovce v Hitlerově mnichovském bytě, zachichotala se a poznamenala: ,Kdyby jen věděl, co se děje na té pohovce,‘“ tvrdí Görtemakerová.

Velmi zvláštní roli ve vztahu obou narušených osobností hráli jejich psi, kteří se později stali také předmětem řady spekulací. Braunová měla velmi ráda své dva skotské teriéry, Neguse a Stasi, kteří se také často objevují na filmových a fotografických záběrech, jež na Berghofu pořizovala.

Naopak si prý vůbec neoblíbila Hitlerova miláčka, fenu německého ovčáka jménem Blondi, a snažila se od ní oba své psy držet dál.

Angela Lambertová, autorka knihy Ztracený život Evy Braunové, spekuluje, že důvodem mohla být skutečnost, že Hitler měl Blondi raději než Evu. Německé ovčáky považoval za nejušlechtilejší psí rasu ze všech a fenka, kterou mu věnoval jeho tajemník Martin Bormann, prý byla navíc nadprůměrně inteligentní.

Hitler se s Blondi velmi rád dával fotografovat i filmovat (mnohem častěji než s Evou) a na rozdíl od své životní partnerky jí okázale projevoval náklonnost i na veřejnosti. Úplně normálního vztahu však zřejmě nebyl schopen ani ke zvířeti. Podle německé zdravotní sestry Erny Flegelové, která se během dobývání Berlína v dubnu 1945 ocitla v Hitlerově bunkru pod říšským kancléřstvím, Hitler Blondi opakovaně surově bil.

Podobně chybný pohled jako na Braunové sexuální život převládá podle historičky Heike Görtemakerové také v hodnocení jejího vlivu na Hitlera a dokonce i jejího politického významu. Braunová prý nejenže bývala často přítomna u Hitlerových schůzek s vysoce postavenými nacisty, ale uměla se i ozvat a prosadit si svou.

„Jejich vztah měl svou kvalitu, kterou historici většinou opomíjejí. Nevěnují třeba pozornost jejím sporům s Hitlerem o některé detaily každodenního soužití v jedné domácnosti nebo jejímu odmítání přejít na vegetariánskou stravu. Zatímco Hitler vegetariánství vyznával, Braunová jasně řekla, že to jíst nemůže a nebude,“ říká Görtemakerová.

Za vykreslením Braunové coby hloupé husičky prý podle ní mohou britští historici a spisovatelé jako Ian Kershaw a Hugh Trevor-Roper a němečtí historici jako Sebastian Haffner, kteří ji považovali za bezvýznamnou a její vztah s Hitlerem vnímali jako banální.

Hugh Trevor-Roper, baron Dacre z Glantonu, působil za války jako britský zpravodajský důstojník a jeho úkolem bylo oficiálně vyšetřit Hitlerovu sebevraždu.

„Trevor-Roper to převzal od Alberta Speera, s nímž vedl dlouhý rozhovor. Speer mu řekl, že Braunová bude pro všechny spisovatele zklamáním a že ženy nehrály v nacistické straně žádnou roli. To se ale v té době říkalo o všech ženách, od manželek až po sekretářky,“ tvrdí Görtemakerová. Podle ní v tom byla snaha chránit ženy před případným postihem, proto se po skončení války všude v Německu všeobecně tvrdilo, že ženy neměly s politikou Třetí říše nic společného. „Speer se prostě snažil chránit svou manželku,“ dodává historička.

Takový popis ale podle ní neodpovídá skutečnosti. Braunová si prý byla vědoma toho, co se kolem ní děje, včetně holokaustu, ale nikdy se nepokusila využít svůj vliv na Hitlera, aby to zbrzdila nebo se nad tím alespoň pozastavila. „Měla přehled a moc dobře věděla, o co jde. Nebyla pouhou přihlížející,“ konstatuje historička.

Nakonec to byla právě Eva Braunová, kdo zůstal s Hitlerem až do jeho poslední chvíle. Když ji německá spisovatelka Henriette von Schirachová na jaře 1945 vybídla, aby se po válce raději ukryla, Braunová jí prý odpověděla: „Myslíš, že bych ho nechala zemřít samotného? Zůstanu s ním až do poslední chvíle.“

(Právě Schirachová představuje určitý Braunové protipól. Byla sice manželkou vůdce Hitlerjugend, vlivnou členkou NSDAP a zřejmě i přesvědčenou nacistkou, na rozdíl od Braunové však odmítla zavírat před holokaustem oči. V roce 1943 se proto přímo na Berghofu Hitlera z očí do očí zeptala, proč jsou z Německa deportováni Židé. Hitler jí odsekl, že ničemu nerozumí, opustil společnost a přestal nadále manžele Schirachovy zvát.)

Začátkem dubna 1945 Braunová přijela z Mnichova za Hitlerem do jeho posledního stanu v bunkru pod říšským kancléřstvím v Berlíně. Tady se s ní Hitler v noci z 28. na 29. dubna krátce po půlnoci, při malém civilním obřadu, konečně oženil, za svědky jim šli Joseph Goebbels a Martin Bormann. Hitler také jmenoval Braunovou ve své poslední vůli, kde jí odkázal apanáž ve výši 12 tisíc říšských marek ročně.

Následující den byla utracena Blondi, na níž jeden z členů Hitlerova doprovodu otestoval na jeho rozkaz jednu z kapslí kyanidu, přičemž další měla dostat na svou vlastní žádost Hitlerova manželka. Braunové psi byli spolu se štěňaty Blondi zastřeleni o den později, 30. dubna.

Týž den se Hitler s Braunovou po 13. hodině rozloučili se členy užšího kruhu spolupracovníků. Přibližně v půl čtvrté odpoledne několik lidí ohlásilo, že slyšelo v bunkru výstřel. Hitlerův komorník Heinz Linge a pobočník Otto Günsche poté vstoupili do malé pracovny, kde našli bezvládná těla obou novomanželů. Braunová prokousla kyanidovou kapsli, Hitler se střelil do pravého spánku. Mrtvoly byly vyneseny nouzovým východem z bunkru do zahrady za říšským kancléřstvím a spáleny pomocí benzínu. Okolí v té době už ostřelovala Rudá armáda. Braunové bylo 33 let.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.