Řady egyptských otroků nebyly zdaleka tak početné jako v Římě a netvořily zvláštní společenskou vrstvu zbavenou veškerých práv a lidskosti. Jejich postavení nebylo přesně dané a zřejmě se odvíjelo od druhu práce, která jim byla přidělena. V mnoha případech mohli žít dokonce o poznání příjemnější život než rodilí Egypťané z nejchudších vrstev, kteří dřeli do úmoru.
„Z výzkumů se zdá, že váleční zajatci se dokázali rychle přizpůsobit novému prostředí a smísili se s davem,“ říká Andrzej Ćwiek. „Na rozdíl od otroků římských si mohli koupit kus půdy nebo postavit vlastní dům. Našli jsme dokonce případy, kdy se otrok oženil s egyptskou ženou. Otroci tedy v Egyptě nenesli společenské stigma, zacházelo se s nimi jako s lidmi,“ vysvětluje odborník.
Našly se i výjimečné případy, kdy se otrok vyšvihl do výsostního postavení. Jako například Núbijec Mai-per-heri, který žil za vlády královny Hatšepsut a dostalo se mu ohromné cti být pohřben v Údolí králů. Jeho egyptské jméno v překladu znamená „Lev na bitevním poli“, což naznačuje, že byl oceněn za vojenské zásluhy, a možná i zachránil život někoho významného.
Pokud byli otroci posláni na stavbu vládních zakázek, dostávali stejný plat a jídlo jako ostatní dělníci. Jestliže neměli ke kvalifikované práci dostatečné předpoklady, uplatnili se v kuchyni a prádelně. Většinou ale zastávali pozice sluhů v soukromých domácnostech.
Znamená to tedy, že byli otroci v Egyptě vlastně svobodní? Andrzej Ćwiek s tímto termínem nakládá velmi opatrně. Svobodu v dnešním slova smyslu totiž egyptská společnost neznala. „Svým způsobem nebyli svobodní ani dělníci a řemeslníci. Nesměli se volně pohybovat po zemi ani měnit povolání. Každý obyvatel měl přísně určenou sociální roli a vykonával ji po celý život,“ přibližuje egyptolog. Nedá se tedy říci, že by si cizinci zavlečení do Egypta užívali nějaké „svobody“ – jejich privilegium oproti otrokům římským spočívalo v tom, že nebyli vnímáni jako podřadné odlištěné stroje určené na nejtěžší práci. Mohli se začlenit do společnosti a žít život jako ostatní.
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.




Napsat komentář