COOLna

Kolik transportů z Terezína bylo?
Bylo jich celkem čtrnáct a místa jejich určení různá. Byl to například přímo Lublin nebo již zmíněná tranzitní ghetta v Izbici, Piaskách či Rejowci, ale i další místa jako Siedliszcze, Trawniki či Zamość. V transportech z Terezína bylo přibližně celkem 14 tisíc lidí, z nich válku přežilo jen asi 55.

Co byla tranzitní ghetta? To není úplně známý výraz.
Tranzitní ghetta byla určitým specifikem v rámci „konečného řešení židovské otázky“. Jejich hlavní role spočívala v tom, že se jednalo o jakési „shromaždiště“ a „překladiště“ Židů deportovaných sem ze zahraničí – z protektorátu, Slovenska a dnešního Rakouska a Německa. Nacházela se v místech v okolí Lublinu s přístupem k železnici, jako například Bełżyce, Izbica, Opole Lubelskie, Piaski, Rejowiec a dalších. Židé tam byli dopraveni, nějakou dobu zůstali a pak byli při takzvaných speciálních akcích vybráni a převezeni do vyhlazovacích táborů v Sobiboru a Bełżci.

Jak to v nich vypadalo?
Tranzitní ghetta se nacházela v původních malých městečkách či větších vesnicích, v mnohých z nich tvořili většinu obyvatel v meziválečném období Židé, Poláci byli menšinou. Často tam nebyla kanalizace a elektrický proud, pro vodu se chodilo do studny, takže podmínky nebyly rozhodně ideální. Žili tam původní polští Židé, kterých se nacisté nejprve chtěli zbavit a teprve pak tam začít směřovat transporty z protektorátu a zahraničí, jenže se jim to nepodařilo. Takže transporty dorazily už do tak přelidněných míst a mezi původními obyvateli a nově příchozími vznikaly velké třenice.

Kvůli čemu?
Místní vnímali naše Židy jako bohaté, všímali si například, jak jsou oblečení. Velké rozepře byly i kvůli náboženství, místní Židé byli často ortodoxní, zatímco ti zahraniční, i protektorátní, už vnímali náboženství vlažněji, někteří dokonce byli i pokřtění. Podmínky v ghettech byly velmi špatné, takže lidé tam umírali hladem nebo na různé nemoci. Případně tam dělali Němci speciální akce, kdy Židy hromadně vraždili, jako například v Piaskách na místním židovském hřbitově.

Existuje takový mýtus, že holokaust už je téma vyčerpané a zcela probádané, že už není třeba se jím tolik zabývat. Ale není tomu tak. Protože je stále mnoho témat, která si žádají další bádání. Je také třeba si osudy židovských rodin stále připomínat. Snad se již nedočkáme toho, že by se něco podobného mohlo opakovat.

Co je podle vás na holocaustu nejstrašnější?
Děsí mě ta průmyslovost, jak nacistický stát využil všech svých možností, aby dokázal vyhubit tak velké množství lidí na základě idejí, které se rozšířily a nakazily celou – nejen německou – společnost. Jak se přes různé možnosti dostali až k nápadu vytvořit vyhlazovací tábory a uvést do provozu celý jejich mechanismus. V Treblince třeba dokázali vyvraždit v plynových komorách pomocí výfukových zplodin i více než 15 tisíc lidí za den; to je neuvěřitelné. Nejhorší je právě to spojení průmyslové technologie s hromadným vražděním. Těžko si představit, jak by to vypadalo dnes, kdy máme technické prostředky na úplně jiné úrovni.

historik Jakub Strýček ze Slezských Rudoltic na Osoblažsku