COOLna

Jsme to také my, spotřebitelé, kteří máme na současném stavu svůj podíl plýtváním a pasivním přijímáním výrobně-dodavatelského modelu, který nereflektuje stav životního prostředí v jiných částech světa a potřeby jiných společností. Co dělat?

Na úrovni Evropské unie je potřeba tlačit na zákaz vyvážení toxických pesticidů do třetích zemí, v první řadě těch, které se nesmějí používat v EU. Lze podporovat iniciativy, jako je například otevřený dopis Evropské unii a vládám zemí produkujících banány v Latinské Americe. Dále lze zejména ve veřejném stravování – ve školách, na úřadech, armádě, vězeňských zařízeních apod. pořizovat bio a fairtrade banány. Právě veřejné zakázky mohou být nástrojem pro udržitelnost, pokud budou zohledněna také kritéria sociální a environmentální udržitelnosti.

Proč zrovna bio banány pocházející z ekologického zemědělství? Kvůli zákazu používání chemických hnojiv a pesticidů mají prokazatelně méně nepříznivý dopad na životní prostředí a biodiverzitu. Na druhou stranu nelze jednoduše tvrdit, že pěstování banánů v režimu ekologického zemědělství má samo o sobě pozitivní efekt na výši příjmu pracovníků. Nejsou sice vystaveni toxickým látkám, ale porušování pracovních podmínek, dlouhá pracovní doba a neadekvátní odměna za práci může být součástí exportně orientované logiky také v rámci ekologické produkce banánů.

Tento problém z části řeší systém Fair trade, kdy část z vyšší ceny banánů jde na sociální, zdravotní a vzdělávací programy pro místní pracovníky a jejich rodiny. Přínosné je také navazovat cílené vztahy s agroekologickými banánovými družstvy fungujícími na principech solidární ekonomiky. Takových příkladů je v okolních státech mnoho, nejblíže asi v drážďanském spotřebním družstvu VG. Ostatně pokud se nechceme vzdát banánů, pak nám nezbývá než hledat cesty, jak zajistit právo na biodiverzitu, čisté životní prostředí a přístup ke kvalitním potravinám a důstojné životní podmínky pěstitelům, na kterých jsme ve věci banánů zcela závislí.

Tomáš Uhnák

Autor je analytik politiky potravinových systémů.

Text je součástí projektu Zničující import – česká stopa na destrukci ekosystémů a rurální společnosti Latinské Ameriky, který vznikl za podpory Nadace Rosy Luxemburgové.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.