COOLna

„Žáci mají možnost vyzkoušet si jeden z modulů, který se nazývá zdění, předtím, než se dostanou do praxe a fyzicky k nářadí. Ve virtuální realitě si vyzkoušejí jeho základní ovládání, mechaniku i pohyby,“ vysvětluje učitel odborných předmětů havlíčkobrodské střední stavební školy Rostislav Vondra.

„Je to skoro jako v reálu, ale o trochu jednodušší. Máme v tom spoustu nářadí, olovnici, vodováhu, zednické lžíce, dají se jednoduše půlit i čtvrtit cihly,“ ochotně se rozpovídá student prvního ročníku. Rád hraje počítačové hry a tuto virtuální realitu i jako hru vnímá.

Virtuální realita je zpestřením výuky. Ale také jen jednou z jejích součástí. Samozřejmě jim zůstává teorie i obvyklá praxe v klasické zednické dílně v nové školní přístavbě.

Po nasazení brýlí a uchopení ovladačů si žák zvolí některý z typů cihelných vazeb a začne s vyzdíváním. Provádí pohyby rukama a tělem jako by skutečně pracoval. K dispozici má virtuální pracovní desku, sadu cihel i potřebné nářadí.

Zdící maltu nabírá v kyblíku, když dojde, musí ho ze stavební míchačky doplnit. Pokud cihly nevycházejí, musí je nasekat. Po ruce má samozřejmě zednickou lžíci, ale i doplňky, jako jsou olovnice, provázek nebo vodováha.

„Na fyzičku je to o dost jednodušší než manipulace s cihlami a skutečnými kbelíky s maltou. A taky se člověk tolik nezamaže,“ směje se Zdeněk Machálek.

Protože se na vývoji aplikací podílí samotná škola a její učitelé i studenti, je výsledná cena mnohem nižší, než pokud by „stavebka“ pořizovala hotový komerční produkt. „Tam by pořizovací náklady byly mnohonásobně vyšší,“ přikyvuje ředitel školy Josef Charamza.

„Jsme pilotní školou, na vytváření modulu spolupracovali i naši učitelé. S firmou spolupracujeme na dalším rozšiřování a doplňování virtuální reality. Počítáme s dalšími moduly, před dokončením je třeba simulace školní dílny,“ dodává ředitel.

Havlíčkobrodská stavební škola využívá i modulu recyklace. V tom mají žáci k dispozici několik různých popelnic a mají správně roztřídit odpad.

Podle mistra odborného výcviku Zdeňka Šimánka škola využitím virtuální reality výrazně ušetří i na stavebním materiálu, jehož ceny neustále rostou. I proto se postupně vyvíjí další a další moduly, například věnované fyzice a elektrickým obvodům, chemii nebo instalatérství.

„Na tom se žáci budou učit třeba svařování různých typů plastových trubek. Jejich spotřeba při výuce by byla obrovská, stejně tak náklady na jejich pořízení,“ vysvětluje. I on ale rychle zdůrazňuje, že virtuální realita je jen doplněním výuky, hlavně při seznamování se s oborem. Ta hlavní praxe i nadále zůstává skutečná.

Kraj Vysočina zároveň plánuje podobné vybavení pořídit i do několika desítek dalších středních škol v kraji.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.