COOLna

V období mezi rokem 600 a 1000 našeho letopočtu ovládali indiáni huarijské kultury rozsáhlé oblasti dnešního Peru. Jejich říše sahala od srázů And k pacifickému pobřeží a táhla se od severu k jihu v délce tří tisíc kilometrů.

Historici byli dlouho přesvědčeni, že tito předchůdci Inků spoléhali při rozšiřování sféry svého vlivu hlavně na vojenskou sílu.

Objevy americko-kanadského týmu vedeného archeologem Mathewem Biwerem z Dickinson College v americkém Carlisle ale ukazují, že lidé huarijské kultury používali mnohem rafinovanější praktiky.

Biwer a jeho spolupracovníci zkoumali huarijské sídlo Quilcapampa založené v polovině 9. století. Huariové se tu zdrželi jen pár desetiletí. Ve vsi ležící osm set kilometrů jižně od huarijské metropole žila v době jejího největšího rozkvětu nanejvýše stovka lidí.

Její obyvatelstvo pravděpodobně tvořily tři rozvětvené rodiny. Byla to osamělá výspa. Od nejbližšího významnějšího huarijského centra ji dělily dvě stovky kilometrů. Obyvatelé Quilcapampy měli za sousedy početné populace jiných kultur. Jak ale dokazují nálezy typických huarijských nádob pro náboženské rituály nebo slavnostních oděvů ozdobených ptačím peřím, udrželi si Huariové i v tomto etnickém obklíčení svou kulturu.

Rané předkolumbovské kultury Jižní Ameriky holdovaly halucinogenním drogám, které používaly hlavně při náboženských rituálech. K oblíbeným zdrojům halucinogenů patřil strom Anadenanthera colubrina označovaný jako vilca. Semena z lusků této bobovité rostliny obsahují psychotropní látky, jako je bufotenin nebo dimethyltryptamin. Některé indiánské kmeny užívají vilcu dodnes. Semena namelou na prášek, který pak šňupou. Droga vyvolává velmi silné halucinace podobné účinkům známější ayahuasky.

Pozdější jihoamerické kultury, jako byli Inkové, spojovaly náboženské obřady s konzumací alkoholických nápojů. Oblibě se těšila čiča vyráběná kvašením kukuřice nebo ovoce. Pití alkoholu představovalo i společenskou událost a Huariové ho využívali k prosazení svých mocenských zájmů.

Svědčí o tom například nálezy obrovských kamenných nádrží na kvašení kukuřice a plodů pepřovce peruánského na lokalitě Cerro Baúl. Ženy z místní elity tu připravovaly najednou až dvacet hektolitrů čičy. K jejímu popíjení z pestře zdobených keramických pohárů se tam scházela zhruba stovka lidí.

Pepřovec plodil po celý rok a klimatické podmínky Cerro Baúl umožňovaly sklízet kukuřici až třikrát do roka. O suroviny pro výrobu čičy tak neměli Huariové z Cerro Baúl nouzi. Tým vedený Patrickem Williamsem z chicagského Field Museum došel ve studii publikované ve vědeckém časopise Sustainability k závěru, že haurijská elita zvala na pravidelné pitky pohlaváry z okolí a tím si zajišťovala jejich přízeň.

Lidé z tiahuanacké kultury, kteří byli současníky Huariů, používali při svých rituálech jak halucinogenní drogu ze stromu vilca, tak i alkoholický nápoj vyráběný ze zkvašených plodů pepřovce peruánského. Dokazují to tiahuanacké kamenné stély znázorňující náčelníky s nádobou na čiču a destičkou používanou ke šňupání prášku ze semen vilcy. Také Huariové měli vilcu v úctě. Je to patrné například ze zobrazení stromů vilca s lusky a semeny na nejrůznějších obřadních nádobách. Halucinogenní drogu však užívali jiným způsobem než jejich sousedé.

Ve Quilcapampě objevil Biwerův tým zbytky více než milionu plodů pepřovce použitých pro výrobu alkoholického nápoje. Zároveň vědci narazili i na zbytky semen vilcy. Strom Anadenanthera colubrina však v okolí Quilcapampy neroste a jediným vysvětlením pro výskyt jeho semen zůstává cílený dovoz z oblastí daleko na severu. Semena vilcy se našla pouze v huarijské osadě a ani tam se nevyskytovala všude. Archeologové na ně narazili jen na místech, kde se připravovala čiča z plodů pepřovce.

Biwer a spol. jsou přesvědčeni, že Huariové z Quilcapampy přidávali semena vilcy do čičy. Pokud se droga šňupe, je účinek razantní a lidé podléhají iluzi, že jejich mysl opustila tělo. Po přidání do alkoholu účinky nemizí. Jsou však méně intenzivní.

„Lidé zažívají dlouhodobé opojení, které jsou s to sdílet s jinými lidmi. Huariové tak proměnili antisociální drogu na drogu společenskou,“ vysvětluje člen výzkumného týmu Justin Jennings z Royal Ontario Museum.

Huariové z Quilcapampy využili drogou říznutého alkoholu k tomu, aby si naklonili místní náčelníky a kněží. Pořádali pro ně hostiny slibující nevšední zážitky z účinku alkoholu a drogy.

„Huariové řekli místní elitě: Dodejte plody pepřovce a my se postaráme o speciální přísadu,“ vysvětluje Justin Jennings.

Místní lidé neměli k droze přístup, a tak se pozvánka na párty konané ve Quilcapampě stala prestižní záležitostí. Huariové se svými sousedy nebojovali. Vliv získávali hostinami. Někdy kolem roku 900 se ale obchodní cesty přerušily a obyvatelé Quilcapampy zůstali odříznuti od zdrojů drogy. Museli kvůli tomu odejít. Rozloučili se ve velkém stylu. Uspořádali mohutnou pitku, po které rozbili džbány a poháry a hromady nespotřebovaného jídla naházeli do ohně.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.