COOLna

Do piva míchají ovoce, kávu, nebojí se ho dát dohromady s vínem nebo nechat ho zrát v sudech po whisky. „Baví nás zkoušet různé kombinace a hledat nové chutě,“ říká jeden ze spolumajitelů rodinného pivovaru Zichovec Ondřej Husák. Řemeslný minipivovar funguje na místě bývalé tankové střelnice v Lounech od roku 2016.

Do piva přidáváte různé ingredience – ovoce, kokos, kakaové boby, kávu, vanilkové lusky a řadu dalších. Máte nějakou hranici v experimentování?
Já si myslím, že my hranice dost posouváme. Pokud to chutná nám a dává nám ta kombinace smysl, tak proč to nezkusit. U piva si můžete hrát s velkou škálou surovin, není to jen chmel, slad a kvasnice. Baví nás zkoušet různé kombinace a většinou z toho vznikne něco, co nám chutná. Třeba Bloody Marry pivo, které adaptovalo známý koktejl. Nebo když strouháme kokos, voní to tu jak v cukrárně. Všechny ingredience používáme v jejich základní podobě. Samozřejmě se i stane, že se to nepovede a musíme celou várku vylít, ovšem i to k experimentování patří.

Zarytí pivaři jeden z vašich produktů asi budou považovat za velký úlet – zkombinovali jste pivo a víno. O co jde?
To je projekt, na kterém jsme dělali čtyři roky. Výchozí pivo zrálo dva roky v sudech po červeném víně. Část jsme pak dali na další tři měsíce zrát na vinné slupky a část se šťávou z vína. Pak vše smíchali dohromady a nechali dál zrát. Otiskla se tam chuť vína bez výrazné hořkosti. Tohle je přesně ten typ projektů, který nás hodně baví.

Kde berete inspiraci?
Z velké části se inspirujeme v zahraničí, kde jsou s pivními speciály hodně daleko. Nápady přicházejí i z debat uvnitř našeho pivovaru, protože každý z nás má nějaké pivní zkušenosti. Může jít třeba i o vzpomínku na skvělý dezert či koktejl a my pak řešíme, zda a jak by to šlo přenést do piva.

Loni to bylo deset let, co pivovar Zichovec uvařil první várku piva, ještě ve stejnojmenné obci nedaleko hranic lounského okresu. Kolik várek vaříte nyní a kolik druhů piv?
Loni jsme uvařili kolem 350 várek piva a ročně uvaříme okolo 90 druhů piv. Na hektolitry je to těsně pod deset tisíc.

Chystáte se tuto hranici překonat? Papírově pak ale už nebudete patřit mezi minipivovary.
I když by se mohlo stát, že přesáhneme hranici minipivovaru, tak pořád budeme dělat to samé. Jsme a zůstaneme řemeslný pivovar a stále budeme posouvat hranice. Těší nás, že poptávka po našich pivech roste a kapacitně máme ještě prostory pro navýšení množství, ale určitě ne na úkor kvality.

Covidové období bylo obrovskou ranou pro pohostinství, nějakou dobu byly hospody zavřené, pak je mohli navštěvovat jen očkovaní lidé. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Byla to jízda. První týden dva jsme nevěděli, co se bude dít, ale pak jsme se pustili do práce a rozjeli spoustu nových projektů. Spustili jsme e-shop, o kterém jsme předtím dva roky uvažovali. K hlavní silnici u Třebíze jsme postavili Pivobus, kde jsme prodávali skrz okénko, což mělo velký úspěch. Rozběhli jsme mobilní linku na stáčení do plechovek.

Pomohlo vám i to, že vaše výrobky jsou v jednom velkém obchodním řetězci?
To ano. Díky tomu se naše pivo dostalo po celé České republice a mohli jsme díky tomu pivovar zastabilizovat. Během covidu dobře fungoval i export do zahraničí. Bylo to velmi stresující období, ale zvládli jsme to a nikoho jsme nemuseli propustit.

Zmínil jste linku na plechovky. Jaký obal je pro pivo nejlepší – sklo, plech, nebo plast?
V České republice zákazníci pořád preferují sklo, ale pomalu se to začíná měnit. Plechovka udrží nejlepší kvalitu piva, protože dovnitř nepronikne světlo ani vzduch. Její velkou výhodou je nízká váha, skladnost, nerozbije se. Většina našeho exportu je už jen v plechovkách.

Vaše plechovky designují výtvarní umělci, připomínají tak obraz. Jak to vzniklo?
Před lety jsme začali spolupracovat s tatérem a malířem Ondrou Konupčíkem a jeho nadací. Oni nám vytvoří vizuál plechovky a my uvaříme super pivo. Část výtěžku z jeho prodeje jde na pomoc rodinám s dětmi, které to potřebují.

Kolik vaší produkce jde do zahraničí a kam?
Export tvoří patnáct procent našich tržeb. Pivo vyvážíme po celé Evropě, kde je velký trend craftového (řemeslného) piva. Největšími odběrateli jsou naši slovenští bratři. Dále dobře funguje Francie, Nizozemí, Švédsko.

Covidovou krizi vystřídala krize energetická, stouply ceny energií, je vysoká inflace. Jak se s tím vypořádáváte?
Současná krize je pro nás horší než covid. Elektřina a plyn je pro nás velká nákladová položka a nyní za ně platíme několikanásobně víc. O desítky procent vzrostly i další vstupní náklady, je náročné to ukočírovat. Museli jsme trochu zdražit, což nám pokrylo zhruba třetinu zdražení vstupů. Další úspory hledáme uvnitř provozu, řešíme energetický management a hledáme cesty, jak energetickou spotřebu snížit. Do budoucna bychom se chtěli vydat cestou energetické soběstačnosti, mít solární panely, bateriové technologie, lépe pracovat s šedou vodou (splaškové odpadní vody neobsahující fekálie a moč, které odtékají z umyvadel, van, sprch či dřezů). To je cesta, která nám dává smysl. Bohužel stávající prostory nás limitují.

Jaké další plány máte?
Máme v hlavách projekt výstavby nového pivovaru se spojením právě s energetickou soběstačností. Naše produkce by se pak mohla dostat až na hranici 30 tisíc hektolitrů. To je pro nás hranice, kdy cítíme, že stále dokážeme ukočírovat kvalitu piva a nezbláznit se z toho. Plus bychom rádi otevřeli v Praze svoji hospodu, ale uvidíme, jak vše dopadne. V současné době je těžké něco predikovat, vše může být úplně jinak.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.