Fusekle, fusakle (‚ponožky‘) byly sice před první světovou válkou obecně lidové, ale dnes je cítíme už jako vulgarismy. Nyní jsou, zejména u mladší generace, častější zkrácené fusky. Do spisovného jazyka se dostaly fusekle jen jako charakteristický rys mluvy nižších vrstev: „Co pá můžou vzít tyhle fusekle? Co pá neviděj, že sou mokrý jako hnůj?“ vytýká posluhovačka pánovi v dokladu, který z Klostermanna uvádí PS. Většina slovníků fusekle neuvádí vůbec.
I z etymologických slovníků je uvádí jen jeden, Holubův-Lyerův. Vychází z něm. Fußsackel (spisovně je však Fußsäckel), tj. zdrobněliny k Fußsack. Jenže toto německé slovo znamená jen ‚kožešinový pytel na obě nohy‘, jaký se používal dříve zejména při cestování. Český výraz fusekle proto raději vyložíme jinak, přejetím ze synonymního Fußsöckel.
Něm. Socke‚ponožka‘ je typické kulturní stěhovavé slovo. Je přejaté z lat. soccus ‚sandál, lehká obuv‘, a to je z ř. sýkchos, sykchás -ádos ‚podrážka přišně rovaná k noze, sandál‘. Ani v řečtině nejde o slovo domácí: Hesychios překládá sýkchoi jako ‚thrácké sandály‘. Proto je pravděpodobné, že slovo přešlo do řečtiny thráckým prostřednictvím, a to nejspíše z Kavkazu. Snad i avest. haxa ‚podrážka‘ sem patří.
Tak se toto původně orientální slovo dostalo do Evropy, kde z latiny přešlo i do keltských jazyků, z germánštiny do finštiny (fin. sukka ‚ponožka, punčocha‘), a z němčiny okrajově do slovanských jazyků, jednak jako pol. dial. zoki ‚papuče po kotníky‘[8], jednak jako slovinské dial. žok m., žoka f. ‚ponožka‘.
Ze složeniny Fußsocke, přesněji ze zdrobněliny Fußsöckel ‚ponožka sahající jen ke kotníkům‘ (srov. něm. Fuß ‚dolní část nohy‘) pochází mimo č. fusekle a slovenské fusakle i sch. dial. fusekle, fuzekljine a maď. fuszekli.
Naše řeč
Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.
COOLna 
Napsat komentář