Jenže zatímco časová osa a evoluce naší cesty od čtyřnožců k člověku vzpřímenému je již dobře zmapovaná a pochopená, důvod, proč se člověk začal takto vyvíjet, vědci neznají. Nejpřijímanější je takzvaná Teorie savany. Pravděpodobně už jste ji zachytili: Spouštěčem bipedie jsou podle ní změny klimatu v průběhu pliocénu, kdy se postupně na místech hustých lesů objevovaly savany a vysoká tráva, již bylo při pohybu ze stromu na strom nutné překonat.
Jenže 15měsíční výzkum šimpanzů, našich geneticky nejbližších příbuzných, kteří žijí ve stejném prostředí, jemuž kdysi byli vystaveni předkové člověka vzpřímeného, nyní ukázal, že je tato teorie pravděpodobně mylná.
Odborníci totiž pohyb těchto šimpanzů srovnali se šimpanzi, kteří žijí v pralesích. Čekali, že doba, po kterou se šimpanzi na savaně budou pohybovat po zemi, bude daleko delší, než tomu je u šimpanzů z pralesů. Jenže tenhle předpoklad se ukázal jako lichý. Čas, který obě tlupy trávily na stromech, byl totiž totožný. A co víc, travnatá savana k bipedii šimpanze nijak nemotivovala. Plných 85 procent případů, kdy se zvířata pohybovala po dvou, bylo nikoli na zemi, ale na stromech.
Poznatky vědců tak naprosto popírají většinu obecně přijímaných teorií, a dokonce se zdá, že jsme se po dvou ani nenaučili chodit na zemi, ale ve stromech.
Důvody, proč se lidé jako jediní z primátů postavili permanentně na dvě, tak nejen zůstávají záhadou, ale vysvětlení se nám zase o něco vzdálilo. Mnozí odborníci si samozřejmě myslí, že tím pomyslným motorem k tak důležité evoluční změně bylo faktorů rovnou několik najednou. Mnozí šimpanzi třeba chodí po dvou, pokud v rukou nesou něco obzvláště cenného. Teorie savany byla ale celkem podstatným a důležitým dílkem téhle skládačky a teď po ní zůstaly značné mezery v našem poznání vlastní evoluce.
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.




Napsat komentář