Spisovatelka Klára Vlasáková sdílela na sítích fotku situace, kdy nemohla s kočárkem projít po chodníku kvůli bezohledně zaparkovaným autů. Snesla se na ni taková vlna hněvu, až mě to málem shodilo ze židle. Komentující jí radili, ať se odstěhuje „na dědinu“ nebo ať si vezme dítě na záda a jde po silnici. Někteří jen sprostě nadávali, další ji zesměšňovali za to, že v tom vůbec vidí problém.
Proč je to vlastně takový problém?
Protože to je kromě jiného perfektní ukázka toho, jak veřejný prostor není přátelský k ženám. Nejen ten online, ve kterém ženy čelí nadávkám, zostuzování a bagatelizaci, v podstatě kdykoliv se ozvou, že se jim něco nelíbí. Ale také ten městský, který není designovaný pro způsob života, jenž je vlastní spíše ženám – převážně pečujícím osobám, které se po městě pohybují častěji s kočárky a v porovnání s většinou mužů podnikají kratší lokální cesty.
A jak se za sebe v reálném prostoru a v bezprostřední mezilidské komunikace postavit a nenechat se umlčet například agresivním vtipkováním, vysvětluje Jasmína Houdek: „Vy potřebujete jediné: věřit si, že se můžete bránit.“
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.
COOLna 
Napsat komentář