COOLna

Historie ukazuje, jaký rozvrat mohou takové masivní výdaje ekonomikám způsobit. Když skončila 1. světová válka, rozvrácené státní finance a devalvované měny vytvořily v Evropě obrovské inflační a deflační problémy.


V Československu tehdy začal svou deflační politiku prosazovat ministr financí Alois Rašín. Koruna sice výrazně posílila, ale za cenu rozsáhlých krachů podniků, nezaměstnanosti a snížení životní úrovně obyvatel. O poznání horší hospodářskou politiku však předvedla Velká Británie, když se v roce 1925 rozhodla vrátit ke zlatému standardu při předválečné paritě libry. Přišly hornické a celonárodní stávky, dlouhodobá nezaměstnanost přes deset procent a výrazně utlumení britského exportu – Británie definitivně ztratila pozici nejsilnější ekonomiky a měny světa.


Opačný extrém předvedli Němci, kteří v zoufalé snaze oživit ekonomiku a splácet válečné reparace tiskli obrovské množství peněz a přivodili si hyperinflaci, které se bojí dodnes.


Během 30. let většina států opustila zlatý standard, v jehož rámci byly jednotlivé měny navázány na zlato. Symbolicky tak opustily předválečnou éru, která trvala celé 19. století, kdy ceny byly v ekonomikách velmi stabilní (výkyv se pohyboval v dlouhém horizontu maximálně do dvaceti procent). Inflace tehdy střídala deflaci, ale v rozumné míře, a navíc nikoho příliš nezajímalo, když se dělníkům v továrnách nebo zemědělcům snížily mzdy. Neexistovaly odbory a často ani volební právo.


Ve dvacátých a třicátých letech 20. století pak přišel se svým radikálním novým ekonomickým programem britský národohospodář John Maynard Keynes, který navrhoval řídit ekonomiku pomocí zásahů vlády i centrální banky tak, aby se umožnil co nejvyšší růst, a především se udržovala vysoká zaměstnanost. Keynes v hospodářské krizi 30. let poznal nebezpečí deflace, tedy očekávání poklesu cen, které může ekonomiku uvrhnout do dlouhodobé stagnace.


Po druhé světové válce Keynesovy teorie získaly obrovskou popularitu. Všichni si uvědomili nebezpečí deflace a prospěšnost mírné inflace. Centrální banky začaly provozovat měnovou politiku, která měla za cíl nechat v ekonomice růst ceny o dvě procenta. Tato politika trvá dodnes.

Nicméně Keynes upozorňoval i na rizika toho, že lidé začnou hromadit úspory, neinvestují a neutrácejí, a jen tím ekonomiku dokážou zbrzdit (tzv. paradox úspor). V tomto ohledu není nulová inflace ideálním řešením.