COOLna

K čemu je nám zabývat se dnes dějepisectvím 18. a 19. století?

Je to důležité zejména kvůli tomu, že v současnosti, nebo v uplynulých letech, skončilo něco, co na přelomu 18. a 19. století začalo. Vyrůstal jsem v devadesátých letech a tehdy pro mě byla naprosto běžná představa, že postupem času bude svět stále demokratičtější, liberálnější, blahobytnější, a nijak jsem si ten výhled do budoucnosti neproblematizoval. Moje generace prošla určitým šokem, kdy se ukázalo, že svět nefunguje tak, jak se to líčí ve škole. Jedním z vystřízlivění bylo i zjištění, že čas nejde jen tak pokrokově dál a dál. My jsme v devadesátých letech zažili úplný konec pokrokového myšlení a moderny. Představa o tom, že dějiny někam míří a že míří k nějakému pokroku a mají nějaký cíl a logiku, přitom vznikla právě na přelomu 18. a 19. století.

A skončila tedy fukuyamovským „koncem dějin“ v devadesátých letech minulého století… Co se ale na přelomu 18. a 19. století změnilo ve vnímání času?

V období „ancien régime“ byl čas vnímán stále na pozadí věčnosti. V náboženském pohledu je čas součástí stvořeného světa, který se může kdykoliv rozpadnout a vrátit do božské věčnosti. Bůh je pán, který je ve věčnosti a může si dělat s časem, co chce. Tím pádem v té době nikdo neuvažoval o dějinách jako o něčem, co by mělo mít svoji vlastní logiku nebo dynamiku. To se však mění na přelomu 18. a 19. století.

Do jaké míry souvisí s touto změnou vnímání času Francouzská revoluce a doba osvícenství?

Často se uvádí, že je to jedna z nejdůležitějších událostí, která ovlivnila i vnímání času. Známý německý historik Reinhart Koselleck například kladl velký důraz na Francouzskou revoluci. Podle něj to byla tak velká událost, že se svět už nemohl vrátit tam, kde byl předtím. Dějiny se odbrzdily a najednou začaly mít svoji vlastní dynamiku, kterou nikdo nemá pod kontrolou… Je však těžké říct, co bylo příčinou a co následkem.

Převratné revoluční změny byly v habsburské monarchii minimálně od nástupu josefinismu a tereziánských reforem, tedy od druhé poloviny sedmdesátých let 18. století. Slovo revoluce se u nás v té době běžně používalo, byť se jím myslely jakékoli zásadní změny, zvláště v přírodě, a nikoli přímo politické převraty. Z pramenů víme, že představa o tom, že dějiny někam míří, začala už před Francouzskou revolucí. Víra, že můžeme utvářet dějiny a už se nikdy nevrátíme tam, kde jsme byli, a že člověk je proměnlivý – to vznikalo právě v desetiletích předcházejících revoluci. Otázkou tedy je, jestli víra v proměnlivost člověka a jeho možnost zlepšovat sám sebe nevyvolala revoluční nálady.

germanista Václav Smyčka

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.