Rybí omáčka garum údajně pochází ze severní Afriky, odkud se rozšířila do antického Středomoří. V Řecku jí říkali garos, v Římě liquamen, ale výrobní metoda se nelišila – čerstvé ryby nebo jejich zbytky se nakládaly do soli a několik měsíců fermentovaly na slunci ve vápencových kádích.
V proslulé kuchařce od Apicia a celé římské kuchyni představoval garum základní dochucovadlo nejrůznějších vařených jídel a omáček, přičemž se omáčka někdy zředila vínem či octem.
Po pádu římského impéria se na garum v evropské kuchyni zapomnělo. Omáčky z fermentovaných ryb se do ní vrátily společně s worcesterskou omáčkou, která se ve Velké Británii původně vyráběla z kvašených ančoviček. Název garum dnes často označuje dlouze kvašenou omáčku nejen z ryb.
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.




Napsat komentář