COOLna

U jakých nejstarších pohřebišť v Praze jste byl?
Nejstarší pocházejí už z pravěku, z neolitu, z doby prvních zemědělců. Taková již nacházíme celkem běžně.

Jak stará byla hrobová místa, která jste našli u Ženských domovů na Smíchově, kde dnes vyrůstá celá čtvrť?
Na Knížecí, to už je raný středověk, pohřebiště z 10. století. Z této doby jsou pohřebiště běžná kolem kostelů. Také na Pražském hradě, kolem rotundy sv. Víta nebo u sv. Jiří. Velké pohřebiště je nahoře na Pohořelci, kde se pohřbívalo hlavně v průběhu 13. století. Takových známe již poměrně dost. Zajímavé je, že jich moc nemáme na Malé Straně.

Čím to je?
Jako by lidé rozdělovali svět na část pro živé a část pro mrtvé. Trochu to vypadá, že ze starší malostranské části města pod Pražským hradem vozili mrtvé přes Vltavu na pravý břeh. Samozřejmě v době, než se pravý břeh začal intenzivněji osidlovat. A když zde vznikalo Staré Město pražské, lidé samozřejmě věděli, kde tato pohřebiště jsou. Proto ještě dnes najdete v místech někdejších pohřebišť z 10. a 11. století určité anomálie v uliční síti. Jděte na Malý rynek u Staroměstského náměstí, kde máte najednou náměstíčko. Podobně jako před kostelem sv. Ducha. Tam nacházíme stará pohřebiště. V Celetné za chrámem Matky Boží před Týnem je také náměstíčko – jakoby rozšířené do sousední Štupartské. Zase staré pohřebiště. Když to hodně zjednoduším, pak nejstarší raně středověký horizont pravobřežní strany města jsou pohřebiště.

Na kterých se z principu nestavělo?
Přesně tak. Při vzniku středověkého města jsou tato místa do jeho ulic organicky zakomponována, vždycky se nějak obejdou. Dodnes se na historickém půdorysu projevují. Nejen v tomto ohledu jsou nyní velmi zajímavé naše nálezy z ulice Na Rybníčku.

To je nad Karlovým náměstím u Štěpánské ulice?
Ano, u kostela svatého Štěpána. Naproti velkému chrámu je krásná a velmi stará rotunda svatého Longina, kolem níž ležela osada s názvem Rybník, která je zmiňovaná už na konci 10. století. Ještě názvy dnešních ulic Na Rybníčku a V Tůních odkazují na tuto dobu – musely tam být rybníky a téct potoky. Části jejich toků známe z archeologického výzkumu. Naproti kostelíku je totiž velký administrativní objekt Longin Business Center, kde jsme asi před pětadvaceti lety prováděli před jeho výstavbou výzkum. Tehdy jsme tam našli koryto vyschlého potoka. Zátočiny byly podemleté, musel tam být silný proud. Potok byl přehrazen hrází, nad níž se nacházel rybník s výtokem do nedaleké ulice V Jámě, kde ještě v době Karla IV. a vzniku Nového Města pražského opravdu velká jáma byla. Máme zprávy, že se tam tehdy chodila napájet zvířata. Postupně se ale jáma zasypávala středověkým odpadem.

Co dalšího jste tam našli?
Teď děláme výzkum směrem k Žitné ulici, kde jsou tři domy v rekonstrukci. Pod jejich současnými sklepy jsme našli další koryto vyschlého potoka, do kterého se minimálně od 14. do 18. století pohřbívalo. Ve třech výškových metrech je tam asi pětadvacet vrstev lidských kostí. Bylo to hluboké koryto, takže jim to tehdy ušetřilo pracné kopání. Pohřbívali tam větší počty jedinců, které vždy přikryli jen tenkou vrstvou hlíny, než přivezli další.

Dnešní domy nad Karlovým náměstím jsou tedy o několik metrů výš než ty původní?
Karlovo náměstí leží z geologického pohledu na jedné z vltavských štěrkopískových teras. Je to plochý terén, který se zvedá k náměstí Míru a na druhou stranu zase klesá dolů k Vltavě. Dnes se nám tato část města zdá prakticky plochá, ale ve středověku to byla mnohem dramatičtější krajina. Do řeky proudily po svazích potoky, jeden z těch výrazných tekl nedalekou Benátskou ulicí podél dnešní botanické zahrady. Ve městě je tedy mnoho dávno zasypaných strží, terén byl velmi členitý. Někde jsme po pár centimetrech na skále, jinde máme ke geologickému podloží mnoho metrů. A jak jsem mluvil o tom potoku s rybníčkem u Štěpánské, tak to vypadá, že rovněž rozděloval svět živých a mrtvých. Podobně jako Vltava Malou Stranu a Staré Město. Od potoka na sever směrem k Václavskému náměstí máme pouze sídelní doklady bez hrobů, naopak směrem na jih do Žitné, kde kopneme, tam nacházíme hroby.

Ve Štěpánské jste také kdysi našli takzvaný stříbrný poklad.
Pohár s více než dvěma tisíci mincí ze 14. a 15. století. Ano, bylo to však výrazně níž, asi v půli cesty mezi kostelem sv. Štěpána a Václavským náměstím. Pohár jsme objevili pod podlahou gotického domu odkrytého na dvoře mladšího domu, v němž kdysi bydlel Jaroslav Hašek, autor Švejka. Dnes je tam hotel. Ale ještě bych se vrátil ke kostelu.

Povídejte.
V době vzniku Nového Města pražského bylo třeba centralizovat farní správu kvůli obrovskému přílivu obyvatel. Praha tehdy byla jedním z největších měst středověké Evropy. Kostelíků tu sice byla spousta, ale kapacitně nedostačovaly. Proto vyrostly dva nové, velké kostely. Jeden je v dnešní Jindřišské ulici (kostel sv. Jindřicha a Kunhuty; pozn. red.) poblíž Hlavního nádraží a pak již zmiňovaný chrám sv. Štěpána. Jejich správa byla svěřena křižovníkům s červenou hvězdou, což byl oblíbený řád posledních Přemyslovců. Myslím, že to byla také úlitba za to, že křižovníci věnovali městu pro jeho rozvoj mnoho pozemků. Většina území Nového Města pražského původně patřila jim. Kolem dvou nových kostelů pak vznikala nová pohřebiště pro novoměstské občany. Jedna ze tří kaplí u sv. Štěpána se dokonce jmenovala Poutniční pohřeb. Byla určena poutníkům – cizincům, které k nám lákala záliba zbožného Karla IV. Sbíral totiž všemožné starožitnosti, především ostatky svatých. Věděl, že tím přiláká do Prahy poutníky z celé Evropy. Proto je vystavoval na Karlově náměstí. Nejprve v dřevěné věži, později v kapli Božího těla.

Zachovalo se z kaple něco?
Překvapivě ano. Zjišťovací archeologický výzkum ověřil její pozůstatky, i když byla zbořena již v roce 1791 a části byly použity pro jiné pražské stavby. Některé se pod dnešními tramvajovými kolejemi dochovaly jenom v negativu, tedy díky tomu, že po vytrhaných částech zdí se vzniklé prostory zasypaly úštěpky a dalšími stavebními zbytky. Kolem kaple Božího těla se pohřbívali pražští univerzitní mistři, nešlo tedy o běžné pohřebiště. Navíc je tam možná i pozůstatek naprosto unikátní záležitosti – stavebního horizontu či snad kamenické dílny, jež tuto kapli zřejmě stavěla.

Můžeme se posunout na Masarykovo nádraží, kde jste začali loni na jaře druhou fázi archeologického výzkumu? Co jste objevili v místech bývalých novoměstských hradeb?
Mezi tramvajovými kolejemi, Hybernskou ulicí a magistrálou vyrůstá hotel. Lokalita bývalého parkoviště a dvora České pošty je přesně v místech vedení městských hradeb, a to jak gotických, tak barokních. Když jsme se dozvěděli, že se tam bude něco stavět, začali jsme se stavebníkem jednat. Domluvili jsme se, že by bylo dobré ověřit průběh hradeb, ještě než projekt začne vznikat. Ideální by totiž bylo se hradbám vyhnout.

Vyrůstaly barokní hradby na těch starších?
Barokní hradby byly malinko předstoupené, na některých místech byly gotické hradby jejich vnitřním lícem. Každopádně jsme je našli přesně v místech, kde se daly čekat, a odkryli jsme část ramene bastionu.

Mohu si ho představit v podobě stylu opevnění dnešního Vyšehradu, jen v menším?
Vypadalo to velice podobně. Bylo to i úplně stejně zděné, tedy dole základové pískovcové kvádry, potom cihlový líc a nahoře zase pískovcové obklady jako na Vyšehradě. Zajímavější ovšem bylo, že gotické hradby v této části vypadaly jako stavba. V místech výpadovky na Kutnou Horu kdysi stávala Horská brána. My našli jeden z jejích rohů.

Co jste se o Horské bráně dozvěděli?
Například nás udivila její velikost, byla to dálnice své doby. Pro srovnání – průjezd brány Špička na Vyšehradě měl okolo šesti metrů, Horská brána se dvěma věžemi po stranách měla průjezd široký osm metrů. Naštěstí se s investorem podařilo domluvit, že podzemní části budovaného objektu vynesou v místě Horské brány až nad koruny hradebních zdí. Základové partie brány tak zůstaly zachované, přikryly se geotextiliemi a zasypaly pískem. Nový hotel roste až nad tím. I ten segment barokních hradeb při budování suterénu novostavby respektovali. Dokonce se uvažuje o otevření pohledu na jejich část. Záchrana těchto hradeb se stala jedním z finalistů ceny Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro v kategorii Objev roku.

Zbytky Horské brány už nikdy neuvidíme?
Líbilo by se mi sice moc, kdyby tato část hradeb byla prezentována veřejnosti, jenže ono je to potom dost složité s údržbou. Zaplaťpánbůh, že to dopadlo alespoň takhle.

Pokud se otevře pohled na barokní část, pak to bude podobné jako v nedalekém Palladiu na náměstí Republiky, kde komplex nákupního centra vyrostl na místě bývalých kasáren?
Ano. Je sice skvělé, že v Palladiu mohou lidé obdivovat románské domy, ale je to hodně náročné na údržbu. Stará Praha je postavená hlavně z opuky, což je poměrně měkký kámen, kterému vadí diametrální změny vlhkosti a teploty. V zemi je tomu opravdu nejlépe, protože jakmile cokoli odkryjeme, začíná to rychle degradovat. Vysoušením začne opuka praskat, proto se zdiva musejí stabilizovat, než se ukážou lidem. Jenže tato opatření také nevydrží navěky. V obchodních centrech jsou klimatizace, najednou má kámen jinou teplotu než stovky let předtím. Když se podíváte do Palladia, v jednom románském domě je kavárna, tam na zdivech lidé posedávají a okopávají je. Byla na nich vystavena i plastová zvířátka. Zdivům škodí i mechanický otěr. Škodí jim i to, že si lidé dávají na kameny své tašky.

Bylo Palladium největším areálem v rámci dnešní vnitřní Prahy, který byl prozkoumaný před moderní výstavbou?
Ano. Má i několik svých „nej“. Třeba jeden z nalezených románských domů patří ke třem největším v Praze z celkově šedesáti nebo sedmdesáti, jejichž pozůstatky z druhé poloviny 12. století a první třetiny 13. století se nám podařilo najít na Starém Městě. Zajímavé je, že má záchodovou věž vysazenou ze svého půdorysu. Takové jsou v Praze známy pouze dvě. Takto krásně zachovaných domů moc není, v tomto ohledu patří také mezi ta „nej“, podobně jako třeba dům pánů z Kunštátu a Poděbrad v Liliové ulici. Díky výzkumu na náměstí Republiky také máme první objev románských domů na území Nového Města. Od té doby se objevily ještě další dva, jeden hned vedle Obecního domu.

Patří k největším domům… Což znamená?
Je to už v podstatě palác. Románské domy byly velké většinou zhruba šest krát osm metrů. Ty v Palladiu a v Liliové ulici mají na délku ke dvaceti pěti metrům. Nicméně tyto románské domy byly zničeny ještě při stavbě staroměstských hradeb za krále Václava I. ve 30. letech 13. století, protože zůstávaly před nimi a nikdo si ze strategických důvodů nemohl dovolit mít před hradbami kamenné domy. Zajímavostí staveb v Palladiu ještě je, že třetí z domů, který je pod schody nákupního centra v jeho zadní části, je kombinací románské zděné architektury a tradiční dřevohliněné zástavby své doby. Má na jednu stranu krásnou kamennou vstupní šíji, ale dál byl postavený ze dřeva a vymazaný hlínou.Takovou kombinaci dvou stavebních technik jsme v Praze ještě nenašli, to je další unikum. Buď stavebníkovi došly peníze, nebo naopak.

Mohli bychom se ještě dotknout nálezu rotundy na Malé Straně?
To je jeden z vůbec největších pražských objevů. Rotunda se nachází v podzemí barokního kostela na Malostranském náměstí a dá se do ní vstoupit z budovy dnešní školy. Je krásná, neskutečně dobře zachovaná. Je to nádherný osobní příběh toho, jak je člověk odměněn za dobrou práci. Rotundu objevila Jarmila Čiháková, nestor archeologického bádání na Malé Straně, jemuž se tato dáma věnuje celý život. Po všechnu tu dobu v podstatě hledala rotundu sv. Václava. Přibližně věděla, kde ji má hledat. Dlouhá léta kroužila okolo v soustředných kružnicích, až byla nakonec po zásluze odměněna.

U nálezů jakých nejzajímavějších pokladů nebo předmětů po Praze jste při vykopávkách byl?
Vzpomínám si za všechny na nález vzácné figurky v domě U Sixtů. Madonka s dítětem ze Sixtova domu u Staroměstského náměstí je opravdu asi nejhezčí věcí, co mi prošla rukama. To je věc pro Národní galerii. Už byla na výstavách od Olomouce po Itálii. Je to soška z tvrdé kosti, vysoká asi deset centimetrů, zřejmě polychromovaná, možná i zlacená. Byla součástí přenosného oltáře, jichž z Evropy moc neznáme. Nicméně poklad je pro nás v archeologii mnohdy něco, co běžně za poklad brát nemusíte. Někdy nám stačí najít drobný střípek do mozaiky poznání, ze kterého máme často větší radost než z nějakého artefaktu. Nicméně vlastní výkopy provádějí brigádníci, takže vzácné artefakty nacházejí především oni. Není to zásluha archeologa. Můj velký učitel Tomáš Durdík vždy, když se něco hodnotného našlo, odměnil nálezce mince či zbraně panákem rumu. To ale byla hluboká 80. léta minulého století.

Archeolog Howard Carter asi také nemakal s krumpáčem před hrobkou Tutanchamona…
Je pravda, že madonku jsme našli až následně v košíčku při zpracovávání archeologických nálezů. Jak byla špinavá od hlíny, nálezce ji nejspíš původně považoval za obyčejnou zvířecí kost. Podobný je i příběh zlatého prstenu z náměstí Republiky – zřejmě pečetního –, protože je na něm zrcadlově převrácený nápis Moše Bar Šlomo, tedy Mojžíš, syn Šalamounův. A do toho krásného prstenu z přelomu 12. a 13. století byla vložena už v té době starožitnost: byzantská gema (drobná plastika vybroušená či vyřezaná do drahokamu nebo polodrahokamu; pozn. red.) s bohyní Viktorií z 3. až 4. století. Prsten jsme našli v kolečku při posledním přebírání, než se vyvezlo na výsypku. Je to unikátní věc i proto, že se pečetní prsteny po smrti majitele roztavily nebo jinak znehodnotily, neboť šlo svým způsobem o razítko obchodní korporace.

Vraťme se ale ještě do domu U Sixtů. Z románské Prahy se zachovalo jen několik drobných zlomků arabského malovaného skla, hned dva z nich z Pražského hradu. Jednou večer jsem se přehraboval v košíčcích s nálezy z daného dne a uviděl velké kusy malovaného skla. Nejprve jsem myslel, že je renesanční. Jenže to byla skoro celá číše arabského zlaceného poháru. Torzo bylo třikrát větší než dosavadní známé zlomky. Krásné arabské malované sklo z konce 13. století – u nás věc nevídaná – se našlo mezi dalšími předměty ve staré studni.

Na jakou lokalitu se teď výhledově těšíte?
Těším se…? No, těším! Lepší by samozřejmě bylo, kdyby to v podzemí zůstalo. Bude to ale rekonstrukce kláštera U Hybernů na náměstí Republiky. Dělali jsme tam už malý vstupní zjišťovací výzkum, abychom věděli, co nás čeká, a je to nesmírně zajímavá lokalita s mimořádným potenciálem. Na tomto místě stál za Karla IV. ambroziánský klášter, po jeho vyplenění husity zde vznikla pozdně středověká měšťanská zástavba. Údajně jedenáct parcel, takže jedenáct domů s hospodářským zázemím. Po třicetileté válce na troskách zástavby vznikl klášter s kostelem irských františkánů, Hybernů. Dnes je tam Divadlo Hybernia a celý komplex má pod sebou krásnou pozdně středověkou konzervu historických terénů ze 14. a 15. století. Jsme v očekávání…

Mgr. Vojtěch Kašpar

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.