Zimní spánek je reakcí, kterou se živočichové vyrovnávají s nedostatkem dostupné potravy během zimního období. Přečkají ho v úkrytu, v klidovém stavu a při útlumu fyziologických procesů – při nižší tělesné teplotě a nižší spotřebě kyslíku, ve stavu nazývaném hibernakulum. Do něj se dokážou uvést třeba medvědi, netopýři, ježci, křečci, anebo syslové.
Výzkum vedený paleoantropologem Juanem-Luisem Arsuagou na nalezišti fosilií v jeskyni Sima de los Huesos na severu Španělska naznačil, že do hibernakula upadali také lidé během doby ledové. Výzkumníci na to usuzují z kosterních pozůstatků z doby před více než 400 tisíci lety, které patřily druhu Homo heidelbergensis (Člověku heidelberskému) náležícímu k vývojové linii moderního člověka.
Pomocí histologie, CT skenů a makrofotografie vědci zjistili, že ve fosiliích jsou patrné výrazné sezonní výkyvy. Ve studii zveřejněné na webu L’Anthropologie, upozorňují, že růst kostí se během zimy téměř zastavil, což odpovídá tomu, jak se vyvíjejí kosti jiných savců, kteří se ukládají k zimnímu spánku.
Ve zkamenělých kostech našich předků vědci narazili na známky jejich narušení, které se vyskytují v kostech hibernujících zvířat. Zjistili v nich hyperparatyreózu projevující se vysokou hladinou vápníku a fosforu. Ve studii pak předložili hypotézu, podle které předci lidí přecházeli do hibernace, díky níž přežili chladnou zimu s omezenými zásobami potravy.
„Hibernovali. My na to usuzujeme z narušeného vývoje jejich kostí… Hibernace nejsou vždy zdravé, někdy však bývají nutné k přežití,“ řekl listu El País profesor Juan-Luis Arsuaga.
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.
COOLna 
Napsat komentář