COOLna

K nevelkému nadšení dospívajícího Jakuba se rodina v roce 1993 přestěhovala do Prahy, po střední škole Jakub nastoupil na „matfyz“ (Matematicko-fyzikální fakultu UK).

„Byl jsem introvertní, tak mi nějakou dobu trvalo najít si nové kořeny. Hodně ale pomohlo, když jsem se začal bavit s Romy, proromskými aktivisty a studenty, kteří se snažili pro romské děti vymýšlet program. Tam jsem si pak našel kamarády, s nimiž se bavím doteď,“ vzpomíná Steiner.

Ač mu fyzika šla, ke konci studia jej už moc nebavila a hledal úniky – táhlo ho to k člověku, společenským vědám. A ekonomie se nabízela, protože je hodně matematizovaná, abstraktní a překvapivě i inspirovaná fyzikou.

Nebylo to tak nečekané vyústění, jak by se mohlo zdát – Katedra teoretické fyziky posloužila coby líheň několika předních českých ekonomů stejné generace – vzešel z ní Steinerův kolega Filip Matějka či Michal Fabinger, absolvent Harvardu působící v Tokiu. Nebo taky Jan Kulveit, expert z Oxfordu specializující se na globální rizika, jehož poznatky, podobně jako ty Steinerovy nebo Matějkovy, Česku pomáhaly během pandemie koronaviru.

„Ta katedra produkuje lidi, kteří matematiku používají ke zkoumání něčeho abstraktního. Protože teoretická fyzika je velmi těžká a možná trochu ustrnulá: těžko se v ní vybádá něco nového, takže lidé často přecházejí do jiných oborů, kde naopak dělají zajímavé zářezy,“ líčí Steiner.

Terén mu taky dal mnoho podnětů k přemýšlení. „Romské rodiny mají častokrát jiné uspořádání a očekávání od svých členů než rodiny neromské. A pro mě jako mladého nezkušeného člověka, který znal jen své sociální prostředí, bylo podnětné a šokující pozorovat, že v rámci jednoho města, zákonného systému lze zažít velmi různorodé společnosti. Když jsem pak na CERGE-EI studoval, teorie her mi poskytla prostředky, jak nad tím uvažovat,“ vypráví Steiner na nádvoří noblesní historické budovy ústavu v centru Prahy.

Podobně podnětný pro něj byl zážitek ze sametové revoluce, kdy se společnost celkem neočekávaně zcela přeuspořádala. „Teorie her je matematizovaná teorie lidských interakcí. Jsou tam definované takzvané rovnovážné stavy: situace, kdy se všichni vzhledem k tomu, co dělají ostatní, rozhodují pro sebe co nejlépe. A jednotlivá rozhodování se drží v rovnovážném stavu,“ popisuje Steiner s tím, že v obou případech – tedy v situaci romských rodin i při revoluci – lze pozorovat fenomén, jak se společnost může velice rychle překlopit z jednoho stavu do druhého.

„Během doktorátu jsem se pak pídil po tom, jak fungují sebenaplňující se proroctví. Jak to, že ve stejných podmínkách společenství lidí mohou dosáhnout diametrálně odlišných uspořádání, jen za základě svých očekávání? Teorie her je pro téma vhodná. Sebenaplňující se proroctví lze zkoumat jako takzvané Nashovy rovnovážné stavy a různé hry, které společnosti hrají, mohou mít těchto stavů více a mohou se mezi nimi překlápět,“ vysvětluje vědec.

Pak vyvstává otázka, co způsobí, že se společnost překlopí z jednoho rovnovážného stavu do druhého. Právě na toto téma napsal Steiner část své disertační práce, pak nad tím několik let bádal pod vedením profesora Avnera Shakeda, který do Prahy dojížděl z Bonnu.

K čemu došel? „Literatura se potýká s tím, že když je rovnovážných stavů mnoho a společnost se může překlápět, tak má model mnoho stupňů volnosti. Není pak jasné, co společnost překlopí a co ne. Třída modelů, kterou jsem se zabýval, přináší následující obohacení: ne všichni vědí všechno o společenské situaci, máme jen malé výseky znalostí o společnosti. Když se model o tyto informace obohatí, najednou dokáže mnohem lépe předpovídat,“ vysvětluje Steiner.

Všechny vědecké výstupy Jakuba Steinera jsou veřejně a bez paywallu přístupné zde.

Do praxe přeneseno: dokáže třeba říci, co se může stát, pokud banky poskytnou lidem pojištění vkladu – zda to minimalizuje nebezpečí, že všichni poběží do bank a budou se snažit vybrat si peníze.

„Modely dokážou predikovat, jak různé systémy pobídek ovlivňují pravděpodobnost, že zůstaneme v jednom, nebo jiném rovnovážném stavu. To se potom aplikuje na otázky typu, jak nastavit banky tak, aby byly stabilní, jak uvažovat nad finančními trhy, aby byly měny stabilní,“ vyjmenovává vědec. V politologii se zase poznatky využijí v předvídání pádů diktátorských režimů.

Steiner tuto třídu modelů rozvinul a vytvořil tak pro ekonomy nový nástroj. Už jej využívají například na modelování stability bitcoinu. Umožňuje totiž předvídat situace, kde je populace co do různých pobídek různorodá.

Před víc než deseti lety nastal v životě Jakuba Steinera další zásadní zlom. Člověk z jeho nejbližšího rodinného kruhu vážně onemocněl a ekonom najednou pozoroval, jak se dotyčný pod tlakem nemoci chová iracionálně, zachází s informacemi jinak, než by to dělal před diagnózou, a jak pak chybuje.

To ho přivedlo k úvahám věnovat se behaviorální ekonomii, která jej vždycky lákala – jde totiž proti tradici ekonomie, vždy vážně respektující lidskou volbu. Behaviorální ekonomové a ekonomky zkrátka připouštějí, že se člověk mnohdy rozhoduje zvláštně, špatně nebo nekonzistentně.

„Na to je dobrý bonmot: když někoho vidíme, jak si lije na benzince do hrdla benzin, tak není správné vysvětlení, že to asi chce. Možná to má jiné příčiny. Můžeme se dovtípit, že je to omyl nebo je pod tlakem,“ podotýká Steiner.

Nemoc v rodině ho přivedla z USA, kde působil na jedné z nejlepších kateder v zemi – na Northwestern University v Chicagu – zpět do Prahy. „Kariérně to pro mě byl krok zpátky, protože jsem se z vynikající zahraniční katedry, kam jsem byl zázrakem vtažen, stáhl zpátky na CERGE-EI, kterému se v té době zas tolik nedařilo. Vracel jsem se nedobrovolně,“ připouští Steiner.

Pak si ale řekl, že když má karty tak špatně rozdané, má smysl riskovat. Nebylo co ztratit. „Navíc opadly tlaky, které byly v USA obrovské, protože ani lidé s vynikajícími výsledky tam neměli místo jisté. V Praze jsem měl celkem dobrý plat, slušnou síť spoluautorů ze zahraničí a vědecké návyky ze světa. Tak jsem začal bádat svobodněji. A kupodivu se má vědecká kariéra zlepšila.“

Spekulativnější či odvážnější články jeho kolegové a kolegyně oceňovali. „Zjistil jsem, že moje komparativní výhoda není rozšířit existující model a zesložitit ho, ale spíš se pokusit vymyslet model, který nám umožní uvažovat nad něčím novým. Je to zábavnější,“ líčí svůj přerod Steiner.

Jeho hřištěm se tak stala právě zmíněná behaviorální ekonomie. „Podobá se přírodopisu v počáteční fázi: popisuje různé formy bláznovství a dává jim učená jména. Já se snažím tyto různé formy odchylek od racionálních ekonomických předpokladů sjednocovat v abstraktnějších modelech, které různorodé nálezy pestrého behaviorálního přírodopisu popíšou z vyšších principů,“ používá Steiner přirovnání.

Typickým příkladem odchýlení od racionality je konfirmační zkreslení: člověk přistupuje k problému s předem vytvořeným názorem a podvědomě si vyzobává ty typy informací, které původní názor potvrzují nebo rozvíjejí.

Tím pádem také ignoruje informace, které by jej mohly zviklat. „Což je pro klasického ekonoma záhadou, protože ekonomie uvažuje o informacích tak, že jsou užitečné pro rozhodování. Pak by byl člověk ale zvědavý i na informace, které jsou v rozporu s jeho původním názorem, protože ho můžou poučit. Ale vidíme, že to tak není,“ upozorňuje vědec, kterého téma zajímá i proto, že se zdá být jednou z ingrediencí, proč se zvyšuje polarizace ve společnosti.

Nebo takzvaný nudging: metoda, kdy se jen pomocí toho, jak prezentujeme volbu lidem, snažíme ovlivňovat, aby se rozhodli způsobem, který považujeme za vhodný. „Typický příklad: různé země se liší v přístupu, jak se rozhodnete o tom, zda se stanete dárcem orgánů, pokud byste tragicky zahynula. Někde se k tomu musíte dobrovolně přihlásit, někde zase odhlásit. Jiným příkladem je typ penzijního pojištění – v USA dostanete od zaměstnavatele volbu, ta je ale pečlivě seřazená tak, aby penzijní fondy, o nichž si firma myslí, že jsou dobré pro vaši životní situaci, byly na vrcholu. Jde o ovlivňování, ale způsobem, který vám zachová svobodu vybrat si, co chcete,“ vysvětluje jeden z přístupů behaviorální ekonomie Jakub Steiner.

Zmíněný přístup označuje za minimalistický paternalismus: paternalistická politika, která se snaží ovlivňovat lidem život, ale zároveň taková, aby politik řekl: je tam svoboda, vždyť si mohl vybrat. Proto je nudging tak populární. „Myslím, že to v debatě o něm uniká – je to tančení mezi vejci o tom, zda budeme libertariáni, nebo se pokusíme o paternalistické intervence. To je myslím jedno z velkých témat behaviorální ekonomie,“ dodává Steiner.

Asi nejúspěšnější články mu vyšly v časopise Econometrica – jeden v rok získání grantu, další teprve letos v srpnu. „V tom z roku 2017 zkoumáme, jak si lidé vytváří zvyky. Používáme k tomu matematické nástroje z takzvané teorie informace, což je inženýrský obor, který se původně věnoval přenosu dat, modemům. Matematicky je však velmi elegantní a nyní jej ekonomové s oblibou aplikují na lidskou mysl,“ líčí překvapivé propojení Steiner.

Nejnovější zářez se zase věnuje manipulaci lidské pozornosti, reklamě a marketingovým trikům – těm zatím ekonomie moc nerozumí: „Působení reklamy je pro ekonomii zahanbující oblast, kde tápe. Rozumí typu reklamy, který informuje třeba o koncertu Rolling Stones – díky reklamě se o něm dozvíme a koupíme si lístky. Ale už je pro ni trochu záhadné, proč mě v nákupu prášku ovlivní to, že ho vidím ve spotu mezi dvěma filmy, a přitom mi ta reklama nic informativního neříká,“ vysvětluje Steiner.

Ví se však, že strhnutí zákazníkovy pozornosti na určitý produkt prodává. „Jogurt v regálu ve výši vašich očí se prodá snáze než ten ze spodního regálu. Avšak dosud se neví, proč tomu tak je,“ popisuje problém Steiner.

Podíval se proto blíž na mechanismy, kterými manipulace pozornosti ovlivňuje naše rozhodnutí – dokud je totiž neznáme, tak nevíme, zda takové manipulace lze regulovat. „Náš článek si vypůjčil prvky modelu z psychologie a z neurověd a nabídl spekulativní vysvětlení,“ prozrazuje Steiner.

Poznatky o lidské pozornosti věda obecně získává třeba z experimentů v kontrolovaném prostředí – jde o takzvaný eye tracking, kdy člověk sleduje obrazovku a laser zaznamenává pohyb jeho očí. Zkoumaný člověk si třeba vybírá mezi dvěma čokoládovými tyčinkami a vědci úmyslně přitáhnou pozornost k jedné z nich – když se na ni začne dívat na začátku, je větší pravděpodobnost, že si ji ve finále vybere.

„A neurovědy používají modely rozhodování, kdy váš mozek po malých kouscích agreguje informaci, kterou dostáváte ze svých senzorů – nejčastěji z očí. Informace podporuje možnost A nebo B a mozek lavíruje. Zjednodušeně si to neurovědy představují tak, že máte jedno centrum, které shromažďuje argumenty pro možnost A a druhé pro možnost B. Když nervová aktivita centra dosáhne spouštěcí hladiny, tak po té možnosti sáhnete.“
S kolegy je zapracoval do svého modelu, který říká, že možností je víc, a když se na jednu z nich díváme, běží proces, který shromažďuje argumenty pro volbu. „A když se na ni nekoukáte, proces zamrzne, zastaví se a běží jiný – u možnosti, na kterou se díváte. A náš spekulativní důvod, proč přitáhnutí pozornosti zvyšuje šanci, že si vyberete možnost, na kterou jsem přitáhl pozornost, je, že je možné, že kdybyste se nekoukala na ostatní věci, tak byste si tu možnost vybrala – akumulující proces by dosáhl spouštěcí hladiny. A když přitáhnu vaši pozornost na možnost A, tak šance, že akumulace dojde ke spouštěcí hladině, kdy si to skutečně vyberete, je největší, protože tu možnost schválíte dřív, než byste schválila ostatní,“ líčí Steiner soutěž schvalovacích procesů. „Tím, že jsem připoutal vaši pozornost k nějaké možnosti, jsem dal procesu náskok v soutěži,“ vysvětluje.

Poznatek je kuriózní i v tom, že vznikl nejprve od stolu, jako intelektuální ekonomický koncept. Teď ho budou vědci a vědkyně ještě ověřovat. „Existují série experimentů, které říkají, že takové manipulace fungují. Jen nebyla příliš dobrá teoretická vysvětlení. Vzali jsme to jako výzvu a hráli jsme si s modely, až jsme přišli na elegantní vysvětlení. Ekonomie má tradici, že taková elegantní spekulativní vysvětlení bez důkazů přijímá jako zajímavé podněty k diskusi. Je to stále věda, kde se dá zkoumat z křesla jako zastara: člověk si poslechne stylizovaná empirická vědecká fakta a pak spekuluje, jak by je mohl hezky uspořádat,“ vysvětluje vědec.

Universitas