COOLna

„Je to jednak nějaká fyzická námaha, jednak interakce mezi mužem a ženou, navíc krásně vyčistí mozek – zkrátka je to skvělá forma odpočinku, a když se dělá dobře, tak baví každého,“ vypočítává majitel pražské taneční školy Jakub Vavruška. „Řekl bych, že spojuje harmonii ducha a těla – je to sportovní činnost a zároveň i něco víc.“

V posledních letech stoupá zájem dospělých lidí o taneční kurzy. Výrazně se na tom prý podepsala soutěž StarDance, která započala už v roce 2006 a doslova „přitáhla lidi do tanečních“, jak o tom referuje dobový tisk. Provozovatelé tanečních škol s tím vesměs souhlasí. „Lidé vidí, že je tu jejich oblíbená celebrita třeba pokročilejšího věku, ne ideálních tělesných proporcí – a řeknou si, že když on to dokáže, tak já to dokážu taky,“ říká Jakub Vavruška.

Ale co má dělat žena, která by si ráda zatančila, ale nemá nikoho takového po ruce? „Salsa a bachata funguje na principu sólo přihlašování a lidé se sem často chodí třeba i seznámit,“ říká Vít Domorád z pražské taneční školy COOL Dance, čtyřnásobný mistr ČR Show Dance ve standardních tancích.

„Dámy, které nemají partnera či ho snad neumí vytáhnout, tak mají možnost tančit v sólo kategoriích, u nás to nazýváme Latino Ladies.

V českých zemích se za začátek „tanečních“ považuje rok 1830. „Počátek třicátých let devatenáctého století je spjatý s objevováním tehdy nového tanečního stylu z Královéhradecka, kterým byla polka. Ta se stala velmi populární v českých kruzích,“ říká Aneta Krejčík Plšková, která na téma historie společenského tance u nás připravuje doktorandskou práci na Filozofické fakultě Univerzity v Pardubicích a je také aktivní tanečnicí. „Polka byla považována za národní symbol a tančila se právě na plesech a v tanečních. Mimo ni byl oblíbený například také valčík či sousedská,“ vypočítává. „Z takzvaných tanečních pořádků, které byly součástí tanečních, pak můžeme vyčíst, že tanečníci v té době museli mít velkou výdrž, aby fyzicky náročný večer zvládli, jelikož program tanců byl většího rozsahu než dnes. Šlo také o přísnější etiketu. Tanečníci museli dbát na kontrolu svého těla jako nástroje tanečního výkonu. Dnešní taneční jsou nesporně uvolněnější.“

Tradice tanečních pak pokračovala od devatenáctého století přes první republiku. „První polovina dvacátého století byla revoluční a zásadní z hlediska historie společenského tance. Do našeho prostředí pronikaly a zároveň se formovaly tance, které dodnes nalezneme v programu tanečních. Tyto společenské tance pocházejí ze Severní a Jižní Ameriky, které na daném kontinentě vznikaly mísením kultur – evropských, afrických a dalších.“ Přes všechny změny u nás taneční tradici nezastavily ani všechny turbulence století dvacátého, stejně jako technické vymoženosti prvních dvou desetiletí jednadvacátého století.

Taneční kurzy, ať již pro mládež, nebo pro dospělé, mohou mít také pozitivní vedlejší dopady na psychiku a osobní život. „Spousta dětí s námi řeší osobní problémy, první lásky, první rozchody a podobně,“ říká Vít Domorád, který i kvůli bližšímu osobnímu kontaktu vede kurzy pro méně účastníků. „Věřím, že jsme zachránili nejedno manželství a některým jsme dali vznik vztahu.“ Pravdou totiž je, že tančící páry jsou na sebe napojeny nejen díky blízkému držení. Partneři musejí být vůči sobě více empatičtí, dívat se na sebe, komunikovat spolu nejen slovně, ale i pohybem, a také si důvěřovat.

A jak je tomu s tancem a naší fyzičkou? „Tanec je aktivita, při které se zapojí celé tělo, rozvíjí ladnost a plynulost pohybů, koordinaci a balanční schopnosti,“ vypočítává jeho přednosti fyzioterapeutka Veronika Kristková z Fyzio Beskyd ve Frýdku-Místku. „Podporuje práci s vlastním tělem, jeho uvědomování si v prostoru, zvyšuje kondici a podporuje motorické učení.“ Z pohledu fyzioterapeuta je tedy tancování rozhodně prospěšné, má i nějaké nevýhody? „Ty se už týkají profesionálů, kteří tančí na vrcholové úrovni – asymetrické postavení u klasického tance vede občas k bolestem zad a ramen, mohou přijít i bolesti a deformity nohou kvůli taneční obuvi,“ říká.

Výhody tedy určitě převažují – podle některých studií je navíc tanec výtečnou prevencí proti neurodegenerativním onemocněním typu alzheimera, protože člověk při něm musí neustále koordinovat propojení mozku se svalovými dráhami. A k tomu ještě slova Víta Domoráda: „Intenzitu tance si reguluje každý sám, takže někdo může tančit víc naplno a někdo starší může tančit volněji. Tak či onak, člověk se hýbe, něco pro sebe udělá a je potom šťastnější.“