Perun – bůh bouře, hromů a blesků byl jedním z nejdůležitějších a nejstarších. Byl ochráncem zemědělství a uctívali ho všichni Slované. Srovnávat se dá se severským Thorem, jen nevypadal jako mladý silák – Perun je zobrazován jako starý muž se zlatými vousy, který jezdí ve voze taženém býkem nebo kozlem. Někdy také létal po obloze na mlýnských kamenech, díky kterým vytvářel blesky. Jeho zbraní byla sekyra, z níž sršely ohnivé střely.
Veles– pán podsvětí byl stejně jako Perun uctíván všemi Slovany. Byl ochráncem skotu a patronem magie, vědění, věštectví i básnictví, bohem divočiny, který se dokázal přeměňovat ve zvířata, nejčastěji v medvěda.
Svarog – nejstarší nebeský bůh Slovanů, který je ale dost pasivní: poté, co stvořil svět, odešel do ústraní a o lidské osudy se nezajímal, proto ho rychle nahradili mladší a aktivnější bozi (jak už to tak bývá). Je bohem Slunce, ohně a tepla, lidem dal první zákony.
Dažbog – někdy se mu také říká Svarožic, polabské kmeny Ratarů pro něj měli jméno Radegast. Je synem Svaroga a byl spojován se Sluncem, úrodou a klidem. O každém zimním slunovratu se znovu rodí jako dítě, během roku sílí, o letním slunovratu má nejvíc energie, pak ale zase chřadne a před zimním slunovratem umírá – a stále dokola.
Mokoš – tahle bohyně je zosobněním samotné Matky Země, skály jsou její kosti, tráva její vlasy a řeky žíly. Patronka ovcí, úrody a pořádku, domova a plodnosti byla uctívaná hlavně ženami, které se k ní modlily. Prozradila lidem tajemství spřádání vlny. Zobrazována je jako žena s nadměrně velkou hlavou a dlouhýma rukama, kterýma spřádala lidský osud. Na její počest se pořádaly sexuální rituály.
Morana – bohyně zimy a smrti je dodnes velmi živá v českých tradicích (např. vynášení Morany po zimě). Je matkou a stvořitelkou démonů a nemocí, přesto byla zobrazovaná jako krásná panna v bílém.
Vesna – bohyně jara zaujímala místo po své sestře Moraně. Probouzela přírodu ze zimního spánku a symbolizovala mládí a život. Zobrazovaná je jako velmi krásná mladá žena.
Živa – další z trojice bohyň ročních období, tentokrát jde o bohyni léta. Dávala rostlinám i živočichům sílu a dohlížela na bohatou úrodu, hojnost a plodnost. Jako patronka léčitelství měla moc uzdravovat, a dokonce i křísit mrtvé. Zobrazovaná je jako krásná žena s květinami a zvířaty v náručí. A protože Slované neměli bohyni podzimu, věřili, že se o podzimní dny Živa s Moranou perou.
Vlkodlak
Za tuhle přeměnu mohla nejčastěji kletba nebo pokousání jiným vlkodlakem, stát se jím mohl ale i ten, kdo se narodil nohama napřed nebo se zuby. Bytosti mají kořeny v antice a byly spojované s čarodějnictvím. Obětí kletby často byli i snoubenci jedoucí na svatbu – takoví vlkodlaci ale neškodili, jen museli zůstat ve vlčí podobě, dokud je ten, kdo je zaklel, neosvobodil.
Vodník
Tenhle démon je doma všude tam, kde je voda, a znají ho snad všichni Slované. Mívá podobu malého mužíčka nebo starce, má zelené vlasy i vousy a tuze rád se obléká do pestrobarevných šatů. Někdy se může proměnit i v člověka (prozradí ho ale voda kapající ze šosů), častěji pak ve zvíře nebo v předměty. Aktivní je hlavně v noci a zatímco na suchu je slabý jako věchýtek, ve vodě ho neporazíte. Láká k sobě děti a mladé dívky – třeba na zrcátka a barevné pentle, které rozvěsí na břehu. Někdy na sebe vezme podobu topícího se dítěte, svého zachránce ale utopí.
Domovoj
Známý je i pod jménem Ovinnik a jde o domácího bůžka podobného západoslovanským skřítkům a šotkům. Žijí v domech, lázních a hospodářských budovách. V našem prostředí je známý zvířecí duch domů, který se zjevuje v podobě hada – tenhle had hospodáříček sídlí pod prahem obydlí a přináší blahobyt.
Baba Jaga
Z pohádek ji znáte jako zlou stařenu lačnící po mase dětí. U nás má většinou podobu jezinek, zpustlých lesních žen, které žijí v jeskyních, svou zlovůlí si ale s babou jagou vůbec nezadají. Uspávají lidi a vyloupávají jim oči a také unášejí děti. A víte, jak si naši předci jezinku představovali? Jako bytost s ženskou tváří, prasečím tělem a koňskýma nohama.
Sudičky
Démonky osudu, které nejčastěji chodili v trojici, mívaly podobu buď bílých éterických panen, nebo přívětivých stařenek. Objevovaly se o půlnoci v den narození dítěte, aby mu určily osud, a na rodičku zatím seslaly hluboký spánek. Pokud byste je totiž spatřila při práci, prý byste ochrnula hrůzou. Jejich sudby se týkaly tří okruhů – první sudička určovala věk, kterého se člověk dožije, druhá, zda bude chudý, či bohatý, a třetí, jak zemře, a proto byla ztotožňovaná se Smrtí.
COOLna 
Napsat komentář