COOLna

Terén, který si vybral, totiž sleduje vývojově a jde po horizontále i vertikále. Chronologii rozšiřuje nejrůznějšími filtry: dějiny člověka se v jeho podání míchají přirozeně s dějinami a vývojem společnosti, medicíny, psychologie, jazyka, populární kultury, byznysu a reklamy i národní politiky. Zdeformovaná tělesnost je prostě široké a vděčné projekční plátno. Notabene na přelomu devatenáctého a dvacátého století, kdy se toho lámalo víc než dost. Modernita, která tehdy vrcholila, totiž skoncovala s představou ideálního člověka jako božského odlitku – a začala vědecky měřit a vážit a počítat a průměrovat. Tak vznikla kategorie normálnosti, nevyčnívání. Na jejím rubu se pak vyrýsovala jako komplementarita nenormálnost. A protože normalizátoři se časem radikalizovali a rozjeli projekt „ideálního národního těla“, vešlo se pod tu hlavičku nakonec všechno: blázni i primitivní kultury, ale taky Židé nebo Romové, alkoholici a homosexuálové. A pracovní nebo koncentrační tábory. Z normalizátorů se stali šílení eugenici a masoví vrazi.

Abnormálové každopádně vyčnívali a pozornost poutali z dvojího důvodu: jednak se jich normální člověk trochu bál, bral je jako možné ohrožení výhod, které mu jeho normalita denně servírovala; jednak se na nich symbolicky léčil, potvrzoval si svou identitu, ujišťoval se, že je docela v pořádku – a že problém je někde jinde. Bylo to vlastně dobré zrcadlo: na líci pocit nadřazenosti, na rubu pak méněcennosti. Poprvé se do toho zrcadla mohli podívat v Americe ve čtyřicátých letech devatenáctého století, kdy rozjel svůj velkolepý cirkus se zrůdami P. T. Barnum. Do západní Evropy show dokodrcala v šedesátých a sedmdesátých letech. V českých zemích byl zájem na vrcholu o dvě dekády později. A protože Češi neměli moře, neprojektovali si do exotismů a zrůdností, posbíraných různě po světě, touhu po koloniích, ale po samostatnosti. A možná tím taky trochu podvědomě suplovali globální turismus, který sotva startoval.

Zrůdy samozřejmě nezmizely. Jen transmutovaly. Stejně jako kategorie normality a nenormality nebo abnormality. Každý režim, každá společnost dodnes staví na takových základech. Jeden pronásleduje potápky a bedly, jiný underground nebo punks. Anebo obecně alternativu, kontrakulturu, „nepřizpůsobence sociální“. V populární kultuře se pak téma chytilo a mohutně rozvinulo globálně a ve všech médiích: ve fotografii (Joel-Peter Witkin), ve filmu (Browningovy Zrůdy nebo Lynchův Sloní muž), v komiksu (trilogie Vojtěcha Maška a Džiana Babana, věnovaná „monstrkabaretu Freda Brunolda“). Podobně zrůdy dodnes rezonují v jazyce, viz například sousloví „barnumská reklama“.