COOLna

Jak tvrdíte, oba jste byli frekventanty elitní vojenské školy pro zpravodajské důstojníky.
Ano, v letech 1988 a 1989 jsme spolu studovali. Ve francouzské skupině, což byla příprava na rozvědnou činnost v zahraničí. Nešlo o žádné ležení v bahně nebo střílení samopalem. A mně přišlo nefér, když vystoupil pan Blažek (historik Petr Blažek) a řekl, že o tom existují i materiály – a Petr Pavel se k tomu přesto nepřiznal.

Všichni máme nějaký blacklist, ale ať se k němu přizná. Obzvlášť když chce být prezidentem, neměl by přece nic zamlčovat, aby měl větší možnosti než ten druhý.

Generála Pavla jste znal dva roky. Jak na vás během té doby působil?
Byl to odtažitý, ambiciózní člověk. Byl to zaujatý kariérista, který chtěl být předsedou základní organizace komunistické strany, tedy té naší skupiny, ve které bylo sedmadvacet lidí. Byl to on, kdo nad námi držel politicko-morální kredit, což měl za úkol. A dělal to, protože chtěl. To nebylo tak, že by mu to někdo nařídil. On to prostě dělat chtěl a věděl, že to bude dělat. Ostatně jazykově se na tento kurz začal připravovat už dva roky předtím. Nebo proč studoval francouzštinu, když se s ní tady nedomluvil?

Jaké požadavky vlastně musel splnit člověk, který chtěl takový kurz studovat?
Předně jste musel být ve straně. Nejlépe, aby ve straně byli i vaši rodiče. Pak než byl dotyčný vybrán, tak s ním udělali minimálně pět sedm pohovorů. A to nebylo jen o tom, co vás zajímá. Zároveň v tu dobu už si prověřovali i naše manželky, protože jak já, tak i on už jsme v té době byli ženatí.

Kdo si vás prověřoval?
Vojenská kontrarozvědka, prověřovali nás na úrovni Státní bezpečnosti, prostě všechno. Výsledkem bylo, že to nakonec někdo musel schválit, pokud jste tedy prošel celým tím sítem. Teprve v tu chvíli s námi začali dělat IQ testy, psychotesty, prostě věci, od kterých očekávali, že o vás něco řeknou. Moje zkušenost byla taková, že já jsem absolvoval minimálně deset takových pohovorů.

Kromě jazyka vás v kurzu učili co?
Abychom si odlehčili mozek, tak jsme k tomu měli cizí armády a také odborné věci pro armádu. Zároveň jsme byli uživatelé konspiračních bytů, měli jsme cizí identifikaci a učili nás věci, které se běžně neučí. Třeba sledovačky.

Generál Pavel tvrdí, že se v kurzu připravoval na roli diplomata. Bylo to možné?
Ne. Diplomatické školy měly naprosto jiný ráz. Byly založené na zákonech, řešení diplomatických věcí. My jsme byli připravováni jako pomocníci k vojenským přidělencům. A rozhodně nemůžete dělat diplomata, když máte čistě vojenské vzdělání. Já jsem byl původně zbrojním technikem, on byl průzkumník. Umíte si představit, že by průzkumník byl diplomatem? To už by diplomatem mohl být snad každý sedlák.

Myslíte si, že diplomat se učí, že ho někdo sleduje nebo že má někoho sledovat? Nebo že má nějakým způsobem vytěžovat nebo dělat mrtvé schránky? Tím si diplomaté opravdu ruce nešpiní. Proč by to taky dělali? Navíc vojáci s diplomaty jsou jen v rovině vojenských přidělenců.

Vy jste v kurzu byl v letech 1988 a 1989. Generál Pavel ho měl snad dokončit celý. Jak probíhala výuka po revoluci?
Já jsem tam byl do ledna 1990. A během těch několika měsíců běžel ten kurz dál, jako by žádná revoluce nebyla.

Už jste zmínil, že generál Pavel byl během kurzu předsedou základní organizace komunistické strany. K tomu se dostal jak?
Chtěl to dělat. Zvolení tehdy neznamenalo, že jsme se o tom bavili a pak hlasovali. Ne. Tehdy nám řekli, ať pro něho zvedneme ruku, tak jsme ji zvedli. V té době jsme se ještě moc neznali. Ale myslím, že on si tehdy dobře uvědomoval, co to pro něj bude znamenat, že to bude další kariérní bod.

Pavel Beneš, někdejší spolužák Petra Pavla z elitního zpravodajského kurzu