COOLna

….dědictví času a kultury…


katastrofa

Dlouhodobě ale vedla katastrofa paradoxně k tomu, že se přeživším začalo vést podstatně lépe a evropské hospodářství se začalo vyvíjet rychleji. Ve středověku, kdy ještě neexistoval žádný průmysl, bylo blaho lidí závislé na tom, kolik a jak kvalitní půdu měli k dispozici pro zemědělství. Méně lidí znamenalo více a lepší půdy – tedy i méně hladu a vyšší reálné mzdy. Historik ekonomie Hans-Joachim Voth z Curyšské univerzity říká: „Morová epidemie byla jedním ze spouštěčů velké divergence mezi Evropou a zbytkem světa.“ Velkou divergencí mají historikové na mysli, že evropské hospodářství začalo být nejpozději po r. 1700 daleko výkonnější než další kultury jako Čína nebo Arábie. Spolu se svým kolegou Nico Voigtländerem (Univerzity of California) zveřejnil Voth studii, která tuto souvislost popisuje: úbytek obyvatelstva způsobený morem byl tak masivní, že nemohl být rychle vyrovnán ani vyšší porodností. Pracovní síla se stala nedostatkovým zbožím a zdražila: „Po několik generací zažil kontinent zlatý věk práce“, uvádí studie.

Vyšší mzdy nezajistily jen přežití, mnoho lidí si nyní mohlo dovolit i luxusní zboží. To se vyrábělo ve městech, proto začala kvést urbanizace, oběh peněz a objem daní.
Mor změnil i vztah ke konzumu. Traumatizující zkušenost, že život může náhle skončit, vedla podle Schmelzinga k přání užívat si ho aspoň plnými doušky. To mělo za následek, že podíl majetku určeného na konzum mezi lety 1350 a 1450 silně vzrostl. Důkazem jsou i zákony proti přehnanému luxusu, které zavedla mnohá italská města. Například Benátky stanovily v r. 1430 maximální hranici pro výši dámských podpatků.
Tato spotřeba luxusu byla podle názoru některých vědců předpokladem pro vznik renesance a konec středověku. Vyšší mzdy ale nutně neznamenaly, že se v té době začalo lidem vést lépe. Šlechtici a králové ve skutečnosti vyšší daňové příjmy využili k vedení válek. Města se zvětšovala, ale život v nich byl extrémně nezdravý: lidé žili na těsném prostoru společně se svými zvířaty, občané vyprazdňovali své nočníky jednoduše na ulici a městské hradby omezovaly prostorový růst. Války, urbanizace a importované epidemie doprovázely evropský růst jako tři „jezdci apokalypsy„, píší vědci Voth a Voigtländer v narážce na Zjevení svatého Jana v Biblickém Novém zákoně.

Jak před morem tak i po něm čelilo lidstvo vražedným epidemiím. I jejich hospodářské a politické dopady byly nepředvídatelné. V r. 542 propukla v Konstatinopoli epidemie dýmějového moru. Tento po východořímském císaři Justiniánovi nazvaný „justiniánský mor“ zničil celý středomořský region a mohl usnadnit vzestup islámské říše o 100 let později.
V průmyslových společnostech ovšem odpadá dlouhodobý růstový efekt vylidnění, který nastal po morové epidemii ve středověku. Když je většina zboží vyráběna v továrnách, jsou reálné mzdy v poměru méně závislé na tom, kolik půdy je k dispozici pro produkci potravin.
Na příkladu španělské chřipky se můžeme učit, jak důležitý je social distancing během pandemie. Podle zprávy Wall Street Journal vyčkávala městská správa ve Filadelfii 16 dní, než omezila svobodu pohybu svých občanů. Dokonce se ještě konala přehlídka. Cena byla vysoká: na vrcholu epidemie byla úmrtnost ve Filadelfii pětkrát vyšší než v St. Louis, který zavedl social distancing po dvou dnech.
Jen jedno je jisté: po koronakrizi bude svět vypadat jinak než dříve.
POLITIQ


krematorium