Společnost C&A za vlády nacismu zaměstnávala nuceně nasazené vězně a vydělávala na arizaci židovského majetku.
V září 1944 společnost těžila z práce nuceně nasazených vězňů v židovském ghettu v polské Lodži. Tam bylo na nucené práce nasazeno 70 tisíc lidí, z nichž v oděvním a obuvním průmyslu pracovala zhruba polovina.
Již dříve se společnost podílela na takzvané arizaci židovského majetku v Berlíně. Podle historika Marka Spoerera získala v letech 1937 až 1938 C&A minimálně osm nemovitostí, které byly vyvlastněny původním židovským majitelům.
V Brémách společnost převzala židovský majetek, za který zaplatila o 27 a půl procenta nižší částku, než byla jeho odhadovaná hodnota.
Společnost měla po nacistickém převzetí moci problémy v Německu dále expandovat. Když chtěla otevřít obchod v Lipsku, narazila na odpor úřadů. Proto se vedení německé pobočky C&A v roce 1937 obrátilo na ministra letectví Hermanna Göringa, který měl na starosti čtyřletý hospodářský plán (obdoba komunistických pětiletek).
V mnohastránkovém odvolacím dopisu firma připomínala, že její zakladatelé bratři Brenninkmeijerové byli árijského původu a podnik od svého vzniku nikdy nezaměstnal jediného neárijce. K tomu dostal Göring od C&A k narozeninám drahé obrazy. Odvolání mělo úspěch a úřady otevření lipského obchodu povolily.
Rodina Brenninkmeijerova, která původně nizozemskou společnost vede od založení už šestou generaci, poskytla v roce 2011 veškeré údaje o historii podniku německému historikovi Marku Spoererovi. Výsledky svého bádání zveřejnil v knize, včetně nelichotivých informací o německé pobočce.




Napsat komentář