Podivnost v jídle je většinou otázkou úhlu pohledu, a tak se Evropanům logicky jako nejbizarnější zdají pochoutky z Asie a Afriky. Vynalézavost obyvatel obou jmenovaných kontinentů způsobuje, že na pánvi, roštu či v hrnci skončí i zdánlivě nicotné mršky, které Evropan obklopený dostatkem průmyslově chovaných krav a prasat jako jídlo nevnímá.
Kupříkladu na trhu v Bangkoku můžete ochutnat jikry olihní, které tu smaží na pánvích wok a podávají je zakápnuté trochou sójové omáčky. Tamtéž seženete sušené rybí měchýře, které slouží jako dochucovadlo některých dušených mas a polévek.
Zní to podivně? A to jsme pořád jen mezi mořskými potvorami. Samostatnou kapitolou je v tomto ohledu říše hmyzu. Primát v pestrosti hmyzího jídelníčku drží nejspíš Thajsko, nebo Čína. Ve zdejších pouličních stáncích dokážou osmažit skoro cokoli. Hmyz či jiná žoužel se obvykle napíchne na špejli a na chvíli ponoří do rozpáleného tuku.
Pro začátečníky je nejlepší cvrček.
Takto uchystané si můžete objednat například larvy vážek, stonožky, cvrčky nebo včelí kokony. Cvrčci ovšem nejsou záležitostí pouze čínskou, počítají se také mezi khmérské speciality. Recept na jejich přípravu přinesl třeba český server BepViet a autor textu Tomáš Procházka shrnuje výhody této neobvyklé ingredience takto: cvrčci jsou snadno dostupní, výživní, laciní a navíc je máte hotové za chvíli. „Je to recept, který mi pro začátečníka toužícího experimentovat připadá nejvhodnější.“
Zatímco Tomáš Procházka doporučuje cvrčky vykrmit kokosem a pak připravit s rybí omáčkou, některé thajské recepty považují za ideální kombinaci k těmto hbitým skokanům bílý thajský pepř a tmavou sójovou omáčku.
Dalším hmyzem, který si můžete objednat v Číně, ale také v Indonésii, jsou vážky. Na špejli se napichují horizontálně, v jednom špízu jich bývá kolem šesti. Číňané této pochutině přezdívají „nebeské krevety“.
Naopak podélně se na špejli nabodávají tesaříci. Tímto směrem bodélko projde snáz, přece jen povrch tohoto brouka je dost tuhý. Jen pozor, některé druhy tesaříka jsou u nás chráněné.
Kromě hmyzu a červů, kteří se dají zpracovat třeba na karbanátky, patří mezi obvyklé pouliční dobroty i smažení mravenci, opečení pavouci na česneku nebo rozličné housenky. Housenky bource morušového jsou oblíbené kromě jiného v Koreji a podle některých vědců by byly ideální potravou do vesmíru, neboť mají množství bílkovin, málo tuku a jsou osvědčeným zdrojem aminokyselin.
Pokud se pustíte cestou exotických lahůdek asijského typu, musíte zapomenout na útlocitnost: většinu žoužele a hmyzu nekoupíte předpřipravenou, budete je muset zamordovat sami: buď vhozením do horké vody, nebo do rozpáleného tuku.
Mezi výjimky patří třeba žabí stehýnka, která tradičně připravují nejen Francouzi, ale polévka nebo kaše z nich se dělají napříč asijskými státy. Podobně pořídíte třeba kuřecí žaludky, kachní srdíčka nebo kuřecí hlavy. Zejména z prvních jmenovaných se dají vytvořit skvělé špízky.
Nejvíce podivných lahůdek vzniká z masa, i mimo tento rámec však najdete skutečné pozoruhodnosti. Třeba zkvašené sójové boby zvané nattó, které jsou považovány za pochoutku v Japonsku, mají tak výrazné aroma, že řada Evropanů nezvládne spolknout ani sousto. Některé pražské restauranty mají nattó na lístku, můžete tedy vyzkoušet svoji odolnost.
Další aromatickou klasikou jsou takzvaná černá vejce, která vznikají z klasických slepičích několikaměsíčním pobytem ve směsi popela, jílu, soli, nehašeného vápna a rýžových plev. Výsledek je působivý nejen pronikavou chutí, ale i temnou barvou žloutku a bílku.
Pozoruhodnou bezmasou klasikou jsou také pokrmy z ptačích hnízd, asi nejznámější je polévka. Hnízda, která rorýsovití ptáci zvaní salangy stavějí v jeskyních, sestávají především z jejich slin. Hnízda mají údajně afrodiziakální účinky, což by vysvětlovalo, proč je polévka tak drahá a populární. Mdlou chutí to totiž rozhodně není.
COOLna 
Napsat komentář