Přijel jsem k vám tramvají, v ní jsem se kouknul na Facebook, ak jsem šel ze zastávky kousek pěšky. Kdo všechno může vědět, že tu teď u vás sedím?
Pokud jste používal mobil, tak v něm za tu dobu proběhlo několik aktualizací aplikací čili o vás ví jejich vývojáři. Pak vás samozřejmě sleduje Google podle map a telefonní operátor. Ten navíc uchovává vaše provozní a lokalizační data a potenciálně o ně můžou požádat policie, zpravodajské služby anebo třeba také Česká národní banka.
Co kdybych telefon zahodil? Pomohlo by to?
No sledují nás samozřejmě třeba i kamery, ale zahozením mobilu byste sledování výrazně omezil. Ovšem výměnou za služby, které se k životu dost hodí.
Takže za služby, které využíváme zdarma, opravdu platíme soukromím?
Ano. Vaše data jsou zboží a kupují je firmy, které jejich pomocí cílí reklamu. A jak je vidět třeba z kauzy Cambridge Analytica, nemusí jít o reklamu na výrobek. Zrovna tak může ovlivňovat vaše rozhodnutí, včetně tak důležitých, jako jsou volební preference.
Vážně se pomocí rozboru mého chování na internetu dají ovlivňovat moje názory a rozhodnutí?
Specializované firmy tvrdí, že po analýze sedmdesáti lajků na Facebooku znají uživatele lépe než jeho kolegové v práci. Sto padesáti lajky odhalíme analytikům víc, než odhalujeme rodičům, po třech stovkách už o nás ví víc, než naši partneři…Analýza a propojování údajů se děje strojově. Specializovaný software s velkou přesností odhalí vaše zájmy, preference, sexuální orientaci, inteligenci, zanalyzuje, na jaká témata a jak reagujete, čeho si vážíte, čeho se bojíte. Podle toho pak software vybere sdělení, které je přesně zacílené na váš konkrétní profil, a dokáže ho i upravovat podle vašich reakcí. Možnosti takového nástroje jsou velké, určitě je není dobře podceňovat.
Kdy jsme začali naše osobní údaje chránit?
Co se týče systematické ochrany osobních údajů, tak ta přišla až na přelomu tisíciletí, kdy vstoupil v platnost příslušný zákon.
Předpokládám, že i předtím o nás někdo něco zjišťoval a shromažďoval…
Jistě, a některé pozůstatky té doby tu máme dodnes. Před pár lety jsme se zabývali velkou kauzou novorozeneckého screeningu. Už od sedmdesátých let v porodnicích každému novorozenci odebírají z patičky vzorek krve kvůli vyšetření jejich předpokladů k nemocem. Přišli jsme na to, že vzorky krve, tedy stále čitelné vzorky DNA se pak ale nezlikvidovaly. Byly uchovávány i se jmény, daty narození a dalšími informacemi v archivech čtyř fakultních nemocnic, kde tím pádem bylo možné dohledat genetické informace o několika milionech lidí narozených od doby, kdy se s tím začalo.
Jak by se daly takové údaje zneužít?
Konkrétně zdravotní data jsou velmi citlivá. Představte si třeba, že se stanete veřejně činnou osobou a z registru unikne zprava, že jste se léčil z nějaké, řekněme, společensky citlivé nemoci. Třeba pohlavně přenosné choroby, duševní poruchy a podobně. Součástí databáze je taky seznam osob, které podstupují substituční léčbu závislosti. U těch hrozí, že se kvůli riziku úniku osobních údajů léčby radši vzdají. Protože oni můžou normálně fungovat, chodit do práce, ale v případě, že by byli označeni za drogově závislé, by o ni mohli přijít. Informace o vašem zdravotním stavu zkrátka mohou vážně poškodit váš osobní i profesní život a chrání je proto lékařské tajemství. Jenže všechny tyto chráněné informace se pak zapisují do jakéhosi centalizovaného registru, o kterém se navíc přesně neví, jak funguje, kdo k němu má přístup a jak je zabezpečený.
Měli bychom se snažit nastavit sledování jasné mantinely. K tomu potřebujeme informace o tom, kdo a jaké informace o nás sbírá a co s nimi dělá. Co se stane v opačném případě, můžeme už dnes sledovat v Číně. Tam už řadu let funguje program Sesame Credit, do kterého se zapojují klienti korporace Alibaba. Ta je v Číně tak dominantní, že v kreditním systému už je zahrnuto několik set milionů uživatelů. Algoritmus monitoruje jejich chování, zvyky, sleduje, kudy chodí, kde a co nakupují, jaký mají platební morálku, jakou hudbu poslouchají, co jí, s kým se stýkají v soukromí i na sociálních sítích. Na základě všech těch dat jim pak Sesame Credit vypočítá osobní ohodnocení. Uživatelé s dobrým hodnocením mají za odměnu přístup k různým prémiovým aplikacím, slevám a podobně. Stejně tak ale jejich kredit ovlivňuje to, jestli jim vláda udělí povolení cestovat nebo jestli jim prodají jízdenku na vlak. To všechno se děje v systému, do kterého se lidé zapojují dobrovolně. Čínská vláda už vyvíjí svůj vlastní systém, do kterého má být do roku 2020 povinně zahrnut každý občan a každá firma působící na jejím území. Už dnes ho testuje v ujgurských oblastech. Nízký kredit už ale nebude znamenat problémy s nakupováním, ale cestu do převýchovného tábora.
Jan Vobořil
Iuridicum Remedium (Nevládní organizace založená v roce 2001. Zabývá se ochranou soukromí, digitálních práv, copyrightu, ale také například právním poradenstvím seniorům a sociálně vyloučeným lidem. V Česku zaváděli například licenci Creative Commons. Každoročně udělují anticeny Velkého bratra osobám či institucím, které se nejvíc \“zasloužily\“ o porušování práv na soukromí.)
bigbrotherawards.cz
Čilichili 6/ 2018
COOLna 
Napsat komentář