Rozdíl je v tom, jak rodiče k tomuto faktu přistupovali dřív a nyní. Zatímco dřív by kluk seděl nad talířem, do něj by tekly jeho slzy a nad ním jeho táta řval: „Nevstaneš, dokud to nesníš,“ nyní se dětským stravováním zabývají nejrůznější poradci a dělají se na toto téma výzkumy.
Několik jich mělo za cíl zjistit, jestli existuje něco jako gastronomický věk, tedy čas, kdy lidem začínají chutnat potraviny, které v dětství nechtěli vzít do úst. Vyplynulo z nich, že hodně se chutě mění až kolem dvaceti let. To nám začnou chutnat ryby, sýry výrazných chutí jako třeba parmazán, ale taky olivy, kyselé okurky, česnek, paprika, avokádo.
Tahle jídla se někdy dokonce označují za dospělé potraviny. Takže je naprosto normální, že dítě to či ono odmítá jíst, protože mu chutnají jiné věci než dospělým. Potíž je v tom, že žijeme v době kultu dítěte, což se projevuje i u stravování.
COOLna 
Napsat komentář