Když vstoupíme do dveří jakékoliv večerky, můžeme si být skoro jistí – za kasou bude Asijec. Vyšší ceny jsou vyvážené dlouhou otvírací dobu a dobrou dostupností, ve městech jsou skoro na každém rohu, na vesnicích bývají často jediným fungujícím obchodem, což právě v těchto dnech oceníme. Vietnamské večerky zpravidla provozují manželské páry, muž se stará o zásobování a žena je prodavačkou.
Co Čech v tomto oboru nezvládne, Vietnamec ano. Z původní domoviny je zvyklý na obrovskou konkurenci, ve velkých vietnamských městech bývá v jedné ulici vedle sebe třeba patnáct prodejců se zeleninou a ovocem, deset lékáren či dvacet obchodů se svatebními šaty. Večerky jsou v Česku tak populární, že z nich vyrostly i úspěšné franšízové koncepty.
Za masovým rozšířením minimarketů s takřka nekončící otevírací dobou stojí vietnamská podnikavost. Tak to vidí dnešní třicátníci, potomci prvních vietnamských stánkařů u nás. „Ve Vietnamu není vůbec jednoduché získat dobrou práci, a proto se velká část populace dala na podnikání,“ říká Viet Do Pham, místopředseda Asociace mladých vietnamských podnikatelů. Je mu 28 let a říká si Víťa. „Vzhledem k tomu, že většina ze starší generace Vietnamců neumí tak dobře česky, aby získali běžnou práci, začali obchodovat. Když opadl zájem o levné oblečení, rychle se přeorientovali na večerky a minimarkety,“ podotýká Viet Do Pham, jenž vyrůstal v Rožnově pod Radhoštěm v rodině stánkařů, kteří si později otevřeli a stále provozují prodejnu s potravinami.
Vietnamskou podnikavost zdůrazňuje i Do Thu Trang, autorka uznávaného blogu Asijatka.cz. „Prodej potravin nebo jakéhokoliv drobného spotřebního zboží je ve Vietnamu velmi častý způsob výdělku nebo aspoň přivýdělku. Máme taky ve zvyku úspěšné věci kopírovat. Proto když přišli první večerkáři, protože našli díru na trhu, spousta dalších se připojila. Pak tu byla poptávka ze strany obyvatel malých měst, kteří sice dělali velké nákupy v supermarketech, ale když se něco zapomnělo, mohli to nakoupit v místní večerce. Win-win situace,“ zmiňuje.
Právník a podnikatel Viet Do Pham se domnívá, že vietnamské večerky jsou fenoménem pouze v České republice. „V jiných evropských zemích se jim nepodařilo prosadit kvůli velké konkurenci.
Například v Německu si řetězce večerek vybudovaly jiné národy a v Polsku si je obsluhují sami Poláci, kteří jsou taky velmi podnikaví a pracovití,“ podotýká. Ale proč právě Česká republika? Na tuto otázku odpověděl ve studii o migraci jeden mladý vietnamský muž: „Vietnamci jezdí do Čech, protože už jich je tu hodně, protože Češi jsou hodní a protože zákony jsou hloupé.“ Tato spontánní reakce mnohé naznačuje a vystihuje. Příliv Vietnamců byl ovlivněn zejména existujícím zázemím komunity, jež zde již vytvořila potřebné mechanismy pro nově příchozí a nabídla osvědčené modely existence.
Podle výpočtů společnosti Nielsen z března 2015 vlastnili Vietnamci v Česku přes 2 300 večerek. „Dnes jejich přesný počet neznáme, ale hrubým odhadem bych tipoval okolo 4 tisíc, ne-li ještě více. A to mluvím pouze o večerkách, nepočítám obchody s oblečením, restaurace, bistra a kosmetické salony. Jen pro srovnání – v Česku dnes žije přibližně 60 tisíc Vietnamců, šestinásobek počtu, který tady byl na začátku 90. let,“ doplňuje Viet Do Pham z Asociace mladých vietnamských podnikatelů. Ta původně vznikla jako platforma s cílem zvýšit informovanost o aktuálním dění v podnikání, politice a právu.
Dnes pořádá i konference a přednášky propojující vietnamskou a českou společnost. Údaje ministerstva vnitra potvrzují, že v Česku žije legálně 61 tisíc Vietnamců, další tisíce včetně třetí generace dětí mají české občanství. Začátek vietnamské migrace do Československé socialistické republiky, předchůdkyně dnešního Česka, se váže k roku 1956. Tehdy přišlo sto dětí stižených válkou a později také menší skupiny studentů a učňů a taktéž 2 100 dělníků a někteří se tu usadili. Od 70. let jich pak v rámci socialistické pomoci mohly přijít další desetitisíce.
Po převratu v roce 1989 zde žádali o azyl nebo emigrovali do Německa a Polska, odkud přeshraničně podnikali v kulisách tehdejších divokých dob například při pašování cigaret. Vznikaly první tržnice nabízející levné oblečení, spojované i s padělky známých módních značek. Kolem roku 2006, kdy vznikají první asijské večerky dnešního typu, se děje ještě něco, co pomůže jejich boomu: daří se velkým českým firmám a nabírají další pracovní síly z Vietnamu – přichází kolem 30 tisíc lidí. Jenže s následnou ekonomickou krizí přišlo o dva roky později také masové propouštění. Vládní program návratu do Vietnamu využívá málokdo. Propuštění pracovníci raději hledají jiné cesty, a to i nelegální, aby zde mohli zůstat. Objevují se vietnamské pěstírny a výrobny drog známé díky policejním zásahům, ale mnozí přebírají večerky po úspěšnějších krajanech a nové rostou.
„Mnohé markety, například Tesco nebo Makro, již několik let pro obchodníky z večerek tisknou svoji akční nabídku se slevami ve vietnamštině,“ uvádí Marcel Winter, čestný předseda Česko-vietnamské společnosti. „Zboží si Vietnamci nakupují ve velkých prodejních tržnicích jako například v pražské Sapě, v Dragonu u Chebu, Bílém květu v Brně nebo v prvním vietnamském velkoobchodě Tamda Foods, ale také ve všech běžných supermarketech,“ zmiňuje.
Největším řetězcem v České republice co do velikosti tržeb je oficiálně Kaufland. Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza to vidí jinak. „Vietnamské večerky se sice tváří nezávisle, ale jde o organizovanou síť, která má organizovaný společný nákup, používá stejný pokladní a informační systém, stejná pravidla cenotvorby.
Prakticky tedy jde o klasický obchodní řetězec, který má až 20 procent trhu s potravinami v Česku,“ uvedl Prouza pro TÉMA – TESTUJEME.
Směřování současné mladé generace se dá rozdělit do dvou základních linií. V první jsou Vietnamci, kteří mají vystudovanou školu v Česku a dnes se dostávají do prestižních oborů a živí se jako lékaři, právníci, finanční poradci nebo bankéři, běžně oblékají policejní či vojenské uniformy. Některým se zase podařilo prosadit v showbyznysu a jsou z nich herci, moderátoři, blogeři nebo youtubeři.
V druhé linii jsou mladí podnikatelé, kteří budují vlastní podnik nebo pokračují v tom, co jim zanechali jejich rodiče. Používají při tom moderní prostředky a know-how získané studiem nebo prací v Evropě. Jde o různé technologické start-upy, oděvní značky, fine dining restaurace, bistra s rychlým občerstvením, kavárny, cestovní kanceláře nebo pracovní agentury. Zůstává tedy otázka, kdo bude v budoucnu prodávat ve večerkách.
Téma
COOLna 
Napsat komentář