Ježíš pravil, že nejen chlebem živ jest člověk. Při jeho nedostatku ovšem lidé zuří. Když naposledy zažil svět podobně skokový růst cen potravin, nastartovalo to arabské jaro, vlnu povstání, která svrhla čtyři prezidenty a vyvolala strašlivé občanské války v Sýrii a Libyi. Putinova invaze na Ukrajinu nyní obrátila naruby trhy s obilím a energiemi. A tak jsou letos nevyhnutelné další nepokoje.
Rostoucí ceny potravin a pohonných hmot přinášejí tu nejnepříjemnější podobu inflace. Kdyby stouply ceny nábytku a chytrých telefonů, mohli by lidé jejich pořízení odložit nebo prostě zrušit. Ale nemůžou přestat jíst. Stejně tak se cena dopravy promítá do veškerého zboží a většina lidí prostě nemůže dojít do práce pěšky.
A tak když rostou ceny jídla a benzinu, životní úroveň prudce klesá. Nejvíc to pociťují obyvatelé měst v chudých zemích, kteří utrácejí velkou část svých mezd za chleba a jízdenky na autobus. Na rozdíl od lidí na venkově si nemohou potraviny sami vypěstovat – zato se mohou začít bouřit.
Srí Lanka už zkrachovala a stát se drolí. Davy hladových a rozlícených lidí zapalovaly auta, vtrhly do vládních budov a donutily proklínaného prezidenta vyhodit premiéra, jímž byl jeho bratr. Kvůli klesající životní úrovni vypukly nepokoje v Peru, Indie zažila pouliční bouře kvůli vládnímu plánu na redukci doživotních funkcí v armádě, což rozlítilo spoustu lidí prahnoucích po jistotě zaměstnání. Pákistán apeluje na své občany, aby pili méně čaje, a stát tak ušetřil tvrdou zahraniční měnu. Laos stojí na pokraji bankrotu. Rozčarování z rostoucích životních nákladů bezesporu přispělo ke zvolení levicového radikála novým kolumbijským prezidentem.
The Economist vytvořil statistický model, který zkoumá vztah mezi inflací vyvolanou růstem cen potravin a pohonných hmot na jedné straně a politickými nepokoji na straně druhé. Ukazuje se, že obě inflace v minulosti spolehlivě předpověděly masové protesty, nepokoje a politické násilí. Budou-li se výsledky našeho modelu nadále shodovat s realitou, může mnoho států světa očekávat do konce roku dvojnásobný nárůst násilností.
Největší nebezpečí hrozí na již nyní problematických místech – v zemích, jako jsou Jordánsko a Egypt, které závisí na dovozu potravin a pohonných hmot a mají chatrné státní finance. Řada těchto států má špatné nebo utlačující vlády. V Turecku nabídkový otřes zesílil již tak ničivou inflaci, způsobenou hloupou měnovou politikou.
Po celém světě zhoršené životní podmínky zesilují již existující nespokojenost a zvyšují pravděpodobnost, že lidé vyjdou do ulic. V místech s početnou skupinou nezaměstnaných a nezadaných mladých mužů je velmi pravděpodobné, že protesty přerostou v násilné nepokoje. S klesající kupní silou mnoho těchto mladíků dospěje k závěru, že si nikdy nebudou moci dovolit oženit se a založit rodinu. S pocitem zmaru a ponížení mohou někteří z nich usoudit, že vlastně nemají co ztratit, a přidat se k pouličnímu běsnění.
týdeník Hrot
COOLna 
Napsat komentář