Pro osm lidí stačil kousek masa z krku. K tomu cibule, česnek, mrkev, brambory a dusit. Maso mělo silnou chuť, docela příjemně zemitou. Aby ne, patřilo pravěkému bizonovi a v zemi čekalo padesát tisíc let, než ho paleontolog Dal Guthrie vyprostil.
Podle prvních výzkumů byl bizon starý 36 tisíc let, podle nových, přesnějších měl o 14 tisíc let více. Ukázalo se též, prozradily to stopy drápů a zubů na zadní části těla, že bizon se stal obětí monstrózního lva amerického Panthera leo atrox, který byl jednou z největších kočkovitých šelem, jež kdy žily, a podle odhadů mohl vážit až 500 kilogramů. Predátor nebohého bizona zboku rozpáral a ožral, čímž se odhalily obratle a žebra.
Podle srsti a tukových zásob došlo k neštěstí v zimním období. Díky nízkým teplotám zbytek těla rychle zmrzl a zůstal tak uchráněný proti mrchožroutům. Jeho umístění na dně údolí znamenalo, že byl postupně zasypáván půdou drolící se z vrcholků, a i když se hlína v teplých měsících prohřála, rozkladu těla bránila spodní ledová vrstva. Nakonec se bizon stal součástí permafrostu.
Jeho zamrazení bylo tak perfektní, že vědci v těle objevili i krevní kapsy, nedotčený morek v dlouhých kostech, zachovalá kopyta, rohy pevně vězící v hlavě, popisuje server Alaska.edu. A maso mělo texturu sušeného hovězího. Možná proto dostal paleontolog onen nápad.
„Každý z nás, kdo jsme na tom dělali, slyšel historky o Rusech, kteří na dalekém severu vykopávali pozůstatky bizonů a mamutů, které byly tak zmrzlé, že se daly jíst,“ líčil Guthrie. „Takže jsme se rozhodli: Víte, co uděláme? Připravíme si z toho bizona jídlo.“
Maso Guthrie vykrojil z krku zvířete. „Po rozmrazení vydalo neomylnou vůni hovězího, nikoli nepříjemně smíšeného se slabým odérem půdy, v níž vězelo, a stopou hub,“ načrtával Guthrie v knize Food History Almanac.
Steak z tisíce let starého masa nezněl jako nejlepší nápad. „Řekli jsme si, že když k tomu dáme hodně zeleniny a něco koření, nemůže to dopadnout špatně,“ popisoval. „I po dlouhém dušení bylo tisíce let staré maso pořád trochu tuhé a dalo pokrmu silné pleistocénské aroma, ale nikdo o to nechtěl přijít,“ přiznával.
„Chutnalo to tak, jak jsem očekával, se stoupou odéru bahna. Nebylo to tak špatné,“ uvedl. Každý ze stolovníků prý svou misku dojedl. Dobré burgundské tomu podle jeho manželky, paleontoložky Mary Lee Guthrie, pomohlo.
COOLna 
Napsat komentář