V roce 1930 napsal ekonom John Maynard Keynes, že v roce 2030 nám pokrok umožní pracovat jen patnáct hodin týdně a zbytek času si budeme užívat volného času.
Píše se rok 2020 a burnout culture je termín pro svět, ve kterém oslavujeme nekonečné hodiny strávené v práci.
Nespíme, exitujeme, zní kuloáry jako hymna společného nevědomí. Moderní šlechta se pozná.
Jedna z nejtěžších věcí je být sám a bez úkolů. Čelit vlastním myšlenkám, zabavit se. Telefon si nosíš na záchod, knížku kamkoliv jdeš a partnerské životy zachraňuje Netflix. I chvíle přemýšlecího nicnedělání si zaslouží vlastní strukturu: vyplňuješ Year Compass, bullet journal, gratitude notes.
Vysněných Keynesových patnáct hodin týdně v práci znamená, že bys sis musel vyplnit těch zbývajících 153 sám. I s víkendových přídělem spánku je to sakra hodně.
Práce mají vizi, která jim dává jasnou strukturu. Kompas, který jim / nám pomáhá zabavit se. V práci víš, co se sebou. Mimo ní už méně.
Tak mimopracovní čas plníš koníčky.
Prokrastinace je zlo, tvrdí Petr a vyprodává přednáškové sály. A tak jsme si i na koníčky vytvořili plány a KPI.
Jóga, surfování, dlouhé procházky po pláži, háčkování, meditace, stolní hry jsou effort. Všechno prý musí mít přidanou hodnotu, vývoj a růst.
Headspace mi měří, kolik minut už mám ten týden odmeditováno a Nike, jestli plním svůj cvičební plán. Health na mě významně mrká, že minulý týden jsem ušla více kroků a Etsy, že činnost jde monetizovat. Facebook vytahuje do popředí, kolik mám přátel a jestli se nechci vydat na akci, kde budou, abychom si spolu tvořili experiences. Chodím na masáž, abych rychleji regenerovala, knížky nahrávám na GoodReads a dávám si cíl přečíst padesát ročně.
Mapuju momenty, kdy se snažíme vypnout, sesbírat zbytky energie, vymazat harddisk. Podpultovní seznam věcí, co děláme tak trochu potají, tak trochu guilty pleasure, tak trochu mimo oficiální screen time. Jen se do kategorie koníčky nehodí.
Rakousky filosof Wittgenstein říká, že musíš mít pro něco slovo, aby to mohlo existovat. Ale vzhledem k tomu, že veřejně popíráme existenci těchto aktivit, odepřeli jsme jim i vlastní zápis do tezaru.
Prokrastinace je zlo. A tak se stydíš za to, kým jsi, když tě nikdo nevidí. Co děláš o nocích bez plánů.
A sníš o tom, že ten jediný moment dne, který nemá žádný cíl, vymažeš. Že plně konvertuješ k náboženství absolutní efektivity.
Jdeš z jedné práce do druhé a mezitím tajně hledáš volný čas. Způsob, jak na chvíli zapomenout na všudypřítomný tlak. Způsob, za který se potom nevyhnutelně bičuješ.
Pavlina speaks
COOLna 
Napsat komentář