Léčit s pomocí rostlin nemoci a mírnit bolest se snaží lidstvo už od svého zrodu. Miliony let. Ostatně i dnešní divocí šimpanzi cíleně sbírají léčivé byliny, které si pokládají na rány. A kosterní vzorky neandertálců svědčí o tom, že i naši pravěcí bratranci používali na zánětlivá onemocnění dutiny ústní třeba kůru z topolu. Podle vědců působí totiž jako přírodní antibiotikum.
Rostliny a lektvary z nich zůstaly jedinou účinnou zbraní proti chorobám až do 19. století. Z nich pak vyšla i řada dnes používaných léků. „I původ prvního syntetického léku, kyseliny acetylsalicylové, je v přírodě,“ popisuje Pharm Dr.Ivana Lánová z Benu lékárny v Mladé Boleslavi vznik nejstaršího synteticky připraveného léčiva, dnes běžně prodávaného např. pod názvy Aspirin, Acylpyrin nebo Anopyrin.
Takzvané salicyláty, které jsou složkami vrbového listí a kůry, byly ale používány již ve starověkém Egyptě. „A v roce 1897 byla pak syntetizována kyselina acetylsalicylová,“ datuje lékárnice vznik populárního léku proti bolesti a horečce.
Fakt, že rostlinná „lékárna“ představuje nesmírnou zásobárnu látek na potenciální léčbu řady neduhů, si stále častěji uvědomují i moderní vědci. Z nových studií navíc vyplývá i zajímavý poznatek: šance, že nový účinný lék najdou mezi synteticky vyvinutými chemickými látkami, je výrazně menší, než když budou hledat v přírodě.
„Na světě existuje zhruba 22 milionů synteticky vyvinutých látek. Z nich vykazuje nějakou biologickou aktivitu, tedy jakési účinky ať už na zvíře, nebo člověka, asi 6 milionů – ale jen zlomek z toho je vhodných pro vývoj léčiv pro člověka. Přírodních látek, které se podařilo z rostlin izolovat a popsat, není zdaleka tolik. Uvádí se něco okolo 2 milionů. Z nich je ale zhruba 160 tisíc biologicky aktivních a okolo 130 tisíc je potenciálně využitelných pro vývoj léčiv,“ vysvětluje doc. RNDr. Eva Kmoníčková z Ústavu farmakologie a toxikologie Lékařské fakulty UK v Plzni.
Vědci na všech kontinentech velmi usilují o rozšíření databáze přírodních látek a intenzivně studují jejich vliv na člověka. „Rostliny a člověk jsou součástí společného ekosystému na této planetě. Využívat nebo dotvořit to, co nám příroda nabízí, je poměrně logický a efektivní způsob, jak pomáhat v boji s řadou chorob,“ dodává šéfka Ústavu farmakologie a toxikologie v Plzni a na důkaz připomíná Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství udělenou v roce 2015 Číňance Tchu Jou-jou za lék z pelyňku proti malárii.
Tato farmakoložka se ke svému životnímu objevu dostala na příkaz Mao Ce-tunga, někdejšího šéfa Komunistické strany Číny, který pověřil vědce hledáním léku, jenž by byl schopný zastavit šíření malárie v jižní Číně. V 60. letech byla ale Čína prakticky uzavřena před světem, tedy i před moderní medicínou. Vědkyni Tchu Jou-jou tak nezbylo než studovat místní tradiční léčebné postupy. V hledání účinné látky jí pomohl prastarý text taoistického mnicha, v němž našla zmínku o pelyňku ročním. Účinná látka, kterou dokázala Tchu Jou-jou izolovat, je dodnes nejúčinnějším lékem na malárii, smrtící infekci, kterou se ročně nakazí přes 200 milionů lidí a z nichž pak půl milionu až milion (hlavně dětí do 5 let) zemře.
„Tenhle příběh může dodnes překvapit nejednoho českého vědce,“ komentuje docentka Eva Kmoníčková skepticismus některých kolegů vůči přírodním látkám. Prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc., přednostka Ústavu imunologie 2. lékařské fakulty UK a FN Motol, dodává: „Myslím, že bychom neměli dávat hranici mezi chemickou medicínu a přírodní léky, protože 90% léků je beztak na bázi přírodních sloučenin. Akorát už dnes nežvýkáme vrbové proutí, ale jednoduše spolkneme acylpyrin. Místo toho, abychom pokáceli deset tisů na jednu dávku docetaxelu (patří mezi cytostatika, která se používají k léčbě například rakoviny prsu, pozn. red.), raději ji vyrobíme chemicky.
Klasickou medicínu a přírodní léky bych tedy určitě nestavěla jako dva kontroverzní světy, příroda je totiž jedna velká chemická laboratoř.“
Prof. Bartůňková se týdeníku TÉMA svěřila, že užívá zázvorové tobolky Eligin, na jejichž vývoji se sama podílela. „A musím říct, že se cítím velmi dobře. Prakticky se mi vyhýbají infekce, nebolí mě klouby. A hlavně vím, co v nich je… Léčivé účinky rostlin studuji dlouhodobě a zázvor mi v tomto kontextu vyšel jako nejzajímavější.“
Ve východní medicíně se zázvor používá kolem 2 000 let. Na posílení imunity, na nachlazení, potlačení nevolnosti a zvracení nebo na zmírnění střevních potíží. Jedna studie prokázala pozitivní vliv i na snížení příznaků alergické senné rýmy. Ale pozor – jíst zázvor „za syrova“ nemá cenu. Je potřeba ho minimálně přelít horkou vodou. Až po zahřátí v něm vzroste obsah účinných látek.
Podle docentky Konvičkové bude popularita přírodních léčiv i nadále růst. „Už proto, že na Zemi žije sedm miliard lidí. Nikdy nebudeme mít drahá léčiva pro všechny obyvatele naší planety. Jedna z cest pro prevenci a léčbu chorob povede přes kvalitní rostlinné extrakty,“ předpovídá.
COOLna 
Napsat komentář