Představuju si, že jako historický klimatolog se snažíte nějakým způsobem odvodit, jaké bylo, nebo jak se měnilo klima v minulosti.
V podstatě tak to je. Od normální klimatologie se lišíme tím, že pracujeme s dokumentárními prameny, ve kterých jsou svědectví o počasí a jeho dopadech. Tyto zprávy jsou dochované v různých typech písemných pramenů, jako jsou kroniky, memoáry nebo třeba dopisy.
Takže hledáte třeba zmínku o tom, že někdo někomu napsal, že pršelo.
Ano, můžou to být i soukromé dopisy, že nějaká kněžna psala své známé, že je postihlo krupobití, které potlouklo úrodu. Lidé zaznamenávali různé extrémní události, které ovlivňovaly jejich život, způsobovaly neúrodu, hladomory a podobně. Významnější bývají ale spíše oficiální dopisy, třeba že státní správa chtěla, aby se upekl chleba pro armádu, ale dostali odpověď, že není z čeho, protože kvůli suchu se neurodilo obilí. Na českém území máme obrovské štěstí, že existuje dlouhá kulturní, společenská a vzdělanostní tradice a jsme těmito údaji velmi dobře zásobeni zejména od 16. století.
Starší nejsou dochovány?
Starší prameny se mnohdy nedochovaly, nebo prostě vůbec nevznikaly. Z dřívějších dob tak máme údaje spíše epizodické a týkající se hlavně extrémů.
Pozdější zdroje jsou systematičtější?
Ano, jsou. Jde zejména o ekonomické prameny, které jsou velmi precizní a postihují často dlouhá období. Unikátní jsou třeba záznamy z knihy počtů města Loun, kam se zaznamenávaly pravidelně sobotní výplaty za obecní práce z předchozího týdne, které měly často úzkou vazbu na počasí. Přesně tak víme, kolik osob a kdy vysekávalo led u městských mlýnů. Nebo kdy začaly žně a kolik pozvali sekáčů. Nebo že žně byly přerušeny kvůli dešťům. Nebo kdy se po zimě začalo poprvé pracovat ve vinohradech a tak dále. To všechno jsou informace, které jsme schopni meteorologicky interpretovat.
Co je vaším cílem při takových analýzách?
Především rekonstrukce klimatu a hydrometeorologických extrémů a katastrof v minulosti. Druhou oblastí zájmu jsou dopady klimatu na lidskou společnost. A třetí je zkoumání tehdejšího vnímání počasí a klimatu.
Co si pod tím představit?
Lidé si extrémy vykládali třeba jako projev vůle boží a trest za něco. Je dochováno třeba tištěné kázání faráře Philomata z Domaželic u Přerova, které se týká velkého sucha roku 1616. Vybízí ke zbožnosti a vyčítá lidem, že se odvracejí od Boha. Bylo to časté i v případě povodní. V Brně byla třeba nařizována prosebná procesí, kdy se chodilo mezi brněnskými kostely a věřící se modlili za zlepšení počasí, nebo se jim nařizoval i půst.
Co data říkají o dnešku a o tom, co nás čeká?
Pro odhady budoucího vývoje klimatu musíme dobře poznat minulost, takže data z těchto období jsou naprosto klíčová. Klima je totiž silně ovlivněno přírodními faktory, jako jsou změny sluneční aktivity, vulkanické činnosti nebo projevy interní variability systému, zejména interakce oceánu a atmosféry. Těmito faktory bylo klima výrazně ovlivňováno do doby, než se začal globálně projevovat vliv člověka. Klíčovým faktorem se pak postupně stal růst koncentrací skleníkových plynů. Historické údaje nám tedy ukazují, jaké bylo klima v době víceméně neovlivněné člověkem, a vedle toho máme klima, které je dnes lidmi výrazně ovlivněné.
Dokážete s jistotou říct, že je tam vliv člověka?
Když studujeme například extrémy, velmi dobře víme, jak to s nimi bylo v 16. nebo 17. století, a tak je můžeme srovnávat s těmi pozdějšími a současnými. Dokážeme tedy říct, jestli roste jejich frekvence, jestli se mění jejích sezonnost, jak se proměňují příčiny a také dopady na člověka a společnost. Umíme přesně říct, v jakých mezích se přirozené klima pohybovalo. Kolegové pro to razí pojem klimatická obálka, tedy jakési přirozené krajní meze, v rámci nichž klima kolísá. Ze srovnání vyplývá, že tyto meze mohou být dnes překročeny.
Jak to, že dramatické změny společnost nepociťuje, nebo zatím ne?
Lidské vnímání je zrádné, mnoho projevů odpovídajících změn přímo v místě, kde žijeme, často bezprostředně nepozorujeme. Stačí se ale podívat jen na období od roku 1997, kdy byly velké povodně na Moravě, 1998: přívalové povodně ve východních v Čechách, 2000: extrémní sucha, 2002: velké povodně v Čechách, 2003: extrémní sucho, 2005 a 2006: opět povodně, 2007: extrémní sucho, 2009 a 2010: přívalové povodně, 2011 a 2012 velké sucho, 2013: povodně, 2015: velké sucho, další velké sucho vloni. Co už chceme vidět víc?
Uspíšily se počátky vinobraní, rostliny dřív dospívají do stádia kvetení, přijdou jarní mrazy a je zle. Srážky jsou víceméně stejné, jenže jak rostou teploty, roste i výpar a půda je stále sušší. Pokud se vám do toho změní charakter srážek, které přijdou v podobě lijáků, tak voda prostě proteče krajinou a nezůstane po ní nic. Když k tomu přidáte sušší zimy, kdy se do půdy nedostává voda z tajícího sněhu, tak máte zaděláno na pokles hladiny podzemních vod. Zkrátka projevů je celá řada, ale protože jsme pořád v dostatku, tak to moc nevnímáme. Ale mělo by nás to zneklidňovat.
klimatolog Rudolf Brázdil z Přírodovědecké fakulty MU
COOLna 
Napsat komentář