„Svrchňáky začínají být pitelné už asi po týdnu,“ říká. „Otázkou ale je, kdy přijde chuťová špička. Várka od várky se to liší. Už se mi stalo, že jsem všechno pivo vypil a rozdal ještě před špičkou, nebo naopak nechal zrát příliš dlouho.“
Domácí pivo není unifikovaný tovární výrobek s normovanou chutí, ale živý organismus. Jeho vlastnosti můžete ovlivnit v celé řadě kroků. Záleží na typu sladu, době vaření, druhu chmele, použitých kvasinkách i teplotě kvašení.
Právě v tom tkví podstatná část kouzla. Žádná várka není stejná. „Vždy se napůl strachujete a napůl těšíte, co z toho nakonec vyleze. Forrest Gump říkal, že život je jako bonboniéra – nikdy předem nevíš, co ochutnáš. Pro vaření piva to platí dvojnásob.“
Kolik Čechů se vydalo stejnou cestou jako Jan, to se jen těžko odhaduje, ale jedno je jisté: stále jich přibývá. V několika uplynulých letech u nás vznikly speciální pivařské obchody, kde koupíte veškeré pomůcky a suroviny od sladu přes chmel až po kvasnice.
Stále vzrůstající popularitu takzvaného homebrewingu dokládá i internet. Na klíčový řetězec slov „domácí vaření piva“ najde Google více než 45 tisíc českých odkazů. Na Facebooku fungují diskuzní skupiny, kde se můžete se zkušenými vařiči poradit o detailech.
Pro pořádek dodejme, že před zahájením domácího vaření piva musíte podle zákona svůj záměr písemně ohlásit celní správě. Jan si v excelové tabulce vede pečlivou evidenci várek včetně poznámek, jak se mu povedly. „Jen ať přijdou na kontrolu,“ směje se. „Všechno mám v pořádku, dám jim i vzorek na ochutnání.“
Ročně si může uvařit jen dvě stě litrů, které nesmí prodávat. Vypije je sám nebo rozdá přátelům. Ale hlavně se u toho královsky baví.
COOLna 
Napsat komentář