Nevíme, zda Frischmannová byla jedinou Schallingerovou obětí, nevíme ani nic o jeho chování před vypuknutím války. Zatímco jeho kolega z Makabi Fredy Hirsch byl obviněn z nepřístojného chování vůči dětem, Schallingerův čin ukazuje, že heterosexuální násilí, i když se prokazatelně odehrálo, bylo většinou přehlíženo a jeho oběti měly v židovské samosprávě chabé zastání. Statečná a trpělivá Frischmannová zvolila jinou strategii a po letech o útoku podala svědectví. A to navzdory tomu, že její příběh byl dlouho považován pro historii holocaustu za nevhodný. Přesto promluvila – a mluvila tak dlouho, dokud jí někdo nezačal naslouchat.
Svědectví o sexuálním násilí bychom měli brát vážně a nezacházet s nimi jako s marginálními součástmi příběhů, které vyprávíme. Nejenže to nepomáhá holocaust lépe pochopit, ale také to podemílá samotný náš etický postoj ke genocidě.
Anna Hájková
COOLna 
Napsat komentář