Podle Světové zdravotnické organizace je dnes léčba rostlinami praktikována až čtyřikrát častěji než klasická medicína. Důvodů je fůra. Od strachu z „chemie“ přes sílu internetu, kde se objevují lecjaké rady a „fakta“, až po vlnu nostalgie. Má to ale i racionální jádro…
Antibiotika, hlavní zbraň medicíny posledních desetiletí, totiž přestávají fungovat, a tak i věda horečně hledá náhradu v přírodě. Ostatně prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc., kapacita v oboru imunologie, říká: „Devadesát procent léků je beztak na bázi přírodních sloučenin. Akorát už dnes nežvýkáme vrbové proutí, ale jednoduše spolkneme acylpyrin.“
Třeba američtí farmakologové našli inspiraci pro vývoj nových léků v brožuře felčarů z americké občanské války Severu proti Jihu (1861–1865). Jižanská armáda tehdy na infekce, které řádily v jejích řadách ničivěji než děla a pušky protivníků, využívala prastaré recepty bílých osadníků, černých otroků i indiánů. Vědecký tým z Emory University v Atlantě je před časem otestoval a zjistil neuvěřitelnou věc.
Totiž to, že lektvary z listů a kůry tří stromů (liliovník tulipánokvětý, arálie ostnitá a dub bílý) účinkují proti bakteriím způsobujícím záněty lépe než antibiotika. Navíc u choroboplodných bakterií potlačovaly jejich vzájemnou komunikaci a také schopnost vytvářet povlaky (biofilmy), přes něž obtížně pronikají i léky.
V roce 2015 dostala čínská farmakoložka Tchu Jou-jou Nobelovu cenu za objev artemisininu (přírodního extraktu z pelyňku), který snižuje o 20 až 30 % úmrtnost na malárii. Tou onemocní ročně na 200 milionů lidí, až 600 tisíc z nich umírá (většinou děti ve věku do 5 let). Jde o dosud nejúčinnější lék proti malárii.
„Jenže ona čínská farmakoložka ho nevymyslela. Čínští vědci dostali kdysi za úkol probrat staré recepty z tradiční čínské medicíny, která často funguje na principech, jež může západní medicína jen těžko akceptovat, nicméně v tomhle případě našli recept (starý 1 600 let), který říkal, že výluh z pelyňku ročního uleví od horeček. A jedním z příznaků malárie jsou právě horečky. Vědci tedy začali testovat látky, jež tento druh pelyňku obsahuje, a zjistili, že na malárii zabírají,“ vysvětluje biolog prof. Jaroslav Petr.
Věda objevuje i dosud málo známé účinky hub. Ty tvořily, jak dokazují analýzy zubů Homo erectus či neandertálců, už před stovkami tisíc let významnou položku v potravě pravěkých lidí. Obsahují řadu antioxidantů i látku zvanou ergothionein, která podle některých studií působí blahodárně na výkonnost mozku a částečně možná chrání i před roztroušenou sklerózou či Alzheimerovou a Parkinsonovou chorobou.
Některé houby v sobě mají halucinogenní látku psilocybin, čehož využívali při náboženských a léčebných rituálech už prastaří šamani v Africe, na Sibiři, ale také Aztékové nebo Inkové (houbám říkali „maso bohů“). „Jedy vyvolávající halucinace však produkují i u nás běžné lysohlávky. V poslední době se tyto látky rýsují rovněž jako nadějné léky pro některá duševní onemocnění,“ říká profesor Jaroslav Petr. Neprobouzejí totiž v člověku agresivitu, ba naopak. Nejsou návykové a nedošlo ani k žádnému úmrtí.
Podle prvních studií by vysoce účinné mohly být třeba proti úzkosti. Což ostatně potvrzuje i nedávné zjištění dánských vědců testujících skupinu dobrovolníků. Rozsáhlé testy účinků psilocybinu se před časem prováděly také v americkém Johns Hopkins Medicine Center. A zjistily u 80 % dobrovolníků významné snížení deprese a úzkosti. Psilocybin se zkoumá např. i jako potenciální lék při obsedantně-kompulzivní poruše.
Obecně ale platí, že účinky psilocybinu jsou vysoce nepředvídatelné a jako u ostatních psychedelik velmi závisejí na dávce i na momentálním psychickém stavu uživatele. „Už v 50. a 60. letech minulého století intenzivní výzkumy psilocybinu a podobných halucinogenních látek ukazovaly, že může pomoct lidem v těžkých depresích. Posléze byl ale výzkum utlumený, převládl politický názor, že se jedná o drogy a že by se měly tyto látky zakázat.
Dnes se tyto výzkumy znovu spouštějí,“ říká prof. Jaroslav Petr. „Už teď se ukazuje, že některá psychedelika mohou navodit stejné molekulární změny v mozku jako antidepresiva, ale výrazně rychleji, třeba v hodinách nebo dnech,“ dodává profesor MUDr. Jiří Horáček, biolog, neurovědec a psychiatr, který pracuje v Národním ústavu duševního zdraví v Klecanech u Prahy.
Věda pomocí moderních technologií zkoumá i účinky dalších přírodních látek, které používají třeba šamani v amazonské džungli. Liánu ajahuaska (z níž tamní šamani vyrábějí odvar ayahuasca) tam testují také čeští vědci. Cílem je pochopit její účinky a to, jak by mohla být využita v léčbě deprese či schizofrenie.
Mimochodem – ajahuasku tam žvýkají i některá zvířata, třeba jaguáři. Pomáhá jim při očistě zažívání (vyvolává průjmy), ale vylepšují si tím i smyslové vnímání, což je bonus při lovu.
COOLna 
Napsat komentář