COOLna

Rusko a Německo, tyto dvě země k sobě prostě tíhnou, i když se občas – jak se to mezi milenci stává – poškorpí. Jejich první bližší seznámení na ledu Čudského jezera v roce 1242 nebylo, pravda, úplně přátelské, ale vymezilo sféry vlivu. Již tehdy to bylo částečně na úkor ostatních v „nárazníkové zóně“ mezi těmito dvěma mocnostmi – což se změnami a přestávkami vydrželo až dodnes.

A když byli evropští protivníci příliš silní, expandovalo Rusko na východ a jih. Z dnešního hlediska je pikantní, že Sibiř pro Ivana Hrozného (1547–84) dobyl ukrajinský kozák Jermak. Němka Kateřina Veliká (1762–96) dobyla pro Rusko Krym a území, jež kremelští propagandisté dodnes nazývají Novoruskem. Její expanze mířila ale i západním směrem, s Pruskem a Rakouskem se podělila o Polsko, přičemž Rusko získalo zdaleka největší díl (62 % území).

Bismarckovo Německo s Ruskem a ještě Rakouskem založilo Spolek tří císařů (1873) jako nástroj pro ovládání střední a východní Evropy. V první světové válce se tyto mocnosti sice střetly, ale pak Německo propašovalo do Ruska Lenina a zaplatilo jeho revoluci. A brzy po válce podepsalo v Rapallu se sovětským Ruskem dohodu, díky níž mohlo obcházet ustanovení Versailleské smlouvy o zákazu zbrojení: obě země dokonce vybudovaly společnou tankovou školu (v Kazani), leteckou školu (v Lipecku) a dělostřelecko-letecké cvičiště (u Voroněže). Smlouva Ribbentrop–Molotov a další společná likvidace Polska jsou známé věci, tak bych jen připomněl, že jak ve francouzském tažení, tak v bitvě o Británii pocházelo téměř 100 % německých pohonných hmot ze SSSR. Ostatně v zimě 1941 wehrmacht dojel na ruskou ropu ze zásob údajně až pod Moskvu.

Fakt, že Německo na jedné straně posílá Rusku 200 milionů eur denně za plyn a na druhé straně stále oddaluje dodávky těžkých zbraní na Ukrajinu, by proto neměl nikoho překvapit. „Přelom epoch“ (“Zeitenwende“), tj. účinná podpora Ukrajiny proti ruské agresi, o němž mluvil německý kancléř těsně po 24. únoru, zamrzl ve slovech, vazby – hospodářské i osobní, viz Schröder, Gabriel, Steinmeier, Merkelová – jsou příliš těsné.

Vypovězení ruských „diplomatů“ a pouhá nabídka (!) na poskytnutí složitého systému Gepard, ovšem bez munice (!!!), jejíž vývoz na Ukrajinu Švýcarsko zablokovalo, jsou žalostně alibistické – a Německo se blamuje. Zůstane hospodářsky nejsilnějším členem EU, ale eticky a morálně již selhalo natolik, že bez ohledu na další vývoj je jeho role jako nositele ideálů EU nadále stěží představitelná.

Karel Oliva