COOLna

Základ života Okinawanů je logicky spjatý s mořem. Rybáři ve Východočínském moři, které ostrov obklopuje, chytají chobotnice, mušle, se štěstím i ryby fugu. V zimním období, ve kterém Zimmern ostrov navštívil, je viditelnost pod vodou abnormálně vysoká, takže při potápění během hodinky nasbíral asi kilogram a půl plodů moře.

Svou podvodní misi završil čtverzubcem. Je jich hodně druhů, některé druhy jsou jedovaté. Jsou typické tím, že se dokážou nafouknout, aby odradily nepřítele.

Některé druhy jsou jedovaté a smějí se připravovat jenom certifikovanými kuchaři, kteří je umějí připravit tak, aby strávníky nezabily. Produkují tetrodotoxin, což je smrticí jed čtverzubců rodu takifugu. Kumuluje se zejména v gonádách, játrech, mozku a v jikrách těchto ryb. Je 100krát silnější než kyanid draselný.

Existují i neškodné druhy, většinou bývají ostnaté, a tak je místní rybáři a kuchaři mohou bez obav uvařit. Jen se jim musejí dostat pod kůži. Prostě se stáhnou jako králík. Nelze je porcovat jako běžné ryby.

Říká se jí ryba tisíce jehel a je masitá s velkými orgány. Její játra mají výraznou chuť a bývají základní surovinou polévky. Recepty si tu místní předávají v rodinách generaci po generaci.

Jinak je příprava v podstatě klasická. Začíná se vývarem z nasekaných kousků ryby, jakmile se začne voda vařit, sbírá se pěna, aby byl vývar čistý.

Pak se přidává dashi, což je extrakt ze sušených řas a uzených rybích kousků a pak miso pasta. A protože jsme v Asii, nesmí chybět sojová omáčka. Výsledkem je typická polévka, kde ve vývaru plavou velké kousky ryby a jater podávaná v misce, kde se hůlkami vyjídá maso a vývar se usrkává.

Na toulkách Okinawou se Zimmern setkává i s dalšími členy společenství. A zjišťuje, že Okinawané spoléhají na věkem ověřené recepty pro zdraví. Neládují se jedinou obří porcí, ale ochutnávají více druhů jídel z malých talířů. Zelenina, za kterou se místní doslova modlí, je například i gójá.

Vzhledem připomíná ostnatou okurku, ale loupe se do tenkých vláken a mísí se s ostatními surovinami, ze kterých pak vzniká směs, které se tu obecně říká čampuru. Zajímavé je, že mísením americké a japonské kultury tu často mezi suroviny do čampuru patří i lančmít, který tu přivezli američtí vojáci. Ale místním to už nepřipadá nijak cizorodé.

Další příklady, jak se podepisuje místní strava k dlouhověkosti, byste našli třeba v konzumaci kozího masa či fermentovaného tofu. A hlavně ve stylu života, který se pokouší odolávat tlakům vyspělých civilizací.