COOLna

Z Kremlu se na přelomu března a dubna šířily zprávy o riziku využít chemických nebo biochemických zbraní na východní Ukrajině nebo v Rusku.

Mluvčí ruského ministerstva obrany Igor Konašenkov 30. března prohlásil, že ukrajinské síly „zvažují možnost použití biologických zbraní proti Doněcké lidové republice a Luhanské lidové republice“ šířených s pomocí bezpilotních letounů.


Vedoucí ruských sil radiační, chemické a biologické ochrany Igor Kirillov 31. března na toto téma dodal, že Ukrajina údajně v prosinci 2021 požádala společnost Bayraktar (tureckého výrobce bezpilotních letounů, které používá i ukrajinská armáda), aby vybavila ukrajinské drony mechanismem pro rozprašování aerosolu. Naznačoval tím, že by údajné rozprašovače měly sloužit k šíření biologických zbraní.

Představitelé ruské Státní dumy svolali 31. března výbor, který má „vyšetřit“ opakovaná ruská obvinění, že se americké biolaboratoře podílejí na „vývoji komponentů biologických zbraní v bezprostřední blízkosti území Ruska“.


První náměstek stálého zástupce Ruska při OSN Dmitrij Poljanskij 1. dubna ruským státním médiím řekl, že ukrajinské síly „plánují vyhodit do povětří železniční kontejnery obsahující až 800 tun chlóru“ v ukrajinské Charkovské oblasti. Také prohlásil, že Rusko poskytne OSN další důkazy o údajných ukrajinských programech biologických zbraní.


Tato prohlášení jsou novou podobou dezinformací, které se začaly šířit po sociálních sítích se začátkem invaze na Ukrajinu. Teorie hovořily o tom, že USA provozují na Ukrajině síť biolaboratoří. A dokonce se objevily informace, že k šíření biologických zbraní existují speciálně vycvičeni ptáci (či netopýři), kteří jsou trénovaní, aby vyhledávali kontakt s lidmi.


Podobná prohlášení mají v ruském prostoru svou tradici a byla součástí propagandistického arzenálu už během sovětské éry.

I v Československu se v 50. letech často opakovalo, že Západ k nám „s pomocí mraků“ (sic) posílá mandelinku bramborovou. Ještě v roce 2001 o mandelinkách jako biologické zbrani mluvil pro ruská média bývalý generálplukovník Valentin Jevstigněv, jenž byl podle dostupných informací mimo jiné členem vedení sovětského programu biologických zbraní.


V době války v Koreji byla tvrzení o tom, že USA použily biologické zbraně, součástí mocenského boje mezi Berijou a Chruščovem. Další příklad nakonec úspěšné dezinformační operace z doby SSSR pochází z 80. let. Tehdy sovětští zpravodajci rozšířili zprávu, že pákistánské laboratoře vyrábí „komáry zabijáky“ a vypouští je v Afghánistánu. Dotyčná laboratoř, která měla mimo jiné sloužit k mapování výskytu nebezpečných patogenů, byla nakonec zavřena.


Samostatnou kapitolou je pak dezinformační kampaň kolem nemoci AIDS, která nesla název Nákaza. Dostalo se jí i nálepky jedné z „nejúspěšnějších propagandistických snah studené války“. Základním tvrzením bylo, že virus HIV vznikl v amerických laboratořích a byl geneticky upraven tak, aby napadal přednostně konkrétní etnickou skupinu. Někdy to měli být Afričané, jindy Afroameričané, obecně šlo však o lidi černé barvy pleti.


A proč měla být úspěšná? Podle průzkumů kolem přelomu tisíciletí vnímalo virus HIV jako „etnickou zbraň“ více než 20 procent dotazovaných Afroameričanů. Méně radikální konspiraci, že virus HIV byl vytvořen člověkem, považovalo za pravdivou více než 40 procent Afroameričanů.

Šíření dezinformací kolem HIV a AIDS zastavil na konci 80. let (zřejmě přes odpor KGB) Michail Gorbačov. V 90. letech se ale podobné operace do repertoárů ruských služeb vrátily. V roce 1995 se ještě během prezidenství Borise Jelcina začala prostřednictvím málo známých tiskovin v Keni a Španělsku šířit informace, že Američanům v Africe „unikají“ z laboratoří biologické zbraně. Stejný narativ – USA jsou odpovědné za nové nemoci (třeba ebolu či SARS a samozřejmě SARS-CoV-2) – se od té doby vynořoval pravidelně.

Častým cílem dezinformačních útoků jsou laboratoře vzniklé v rámci programu Biological Threat Reduction Program. Jeho cílem bylo pomoci zlikvidovat zbytky sovětského programu biologických zbraní, jehož existenci potvrdil v roce 1992 otevřeně Boris Jelcin. Později měl sloužit hlavně k budování laboratoří s vyšším stupněm biologického zabezpečení, ve kterých lze pracovat s nebezpečnými původci nemocí typu SARS-CoV-2.

Novinkou 21. století je, že podobná tvrzení veřejně šíří i představitelé ruské vlády a úřadů. KGB spoléhala na média, někdy dokonce za tímto účelem zřejmě přímo založená. Příkladem může být indický časopis Patriot. Změna zřejmě souvisí s tím, že nová doba přinesla nové technologické možnosti. Dnes hraje mnohem větší roli šíření konspirací jinými kanály, než jsou tradiční masová média.

Rusko používá v posledních letech v šíření propagandy taktiku, pro kterou jsme vnitroredakčně vybrali název „hnojomet“, či méně pregnantně „vodopád lží“ (vypůjčeno z anglického „Firehose of Falsehood“). V něm je důležité, aby proud propagandistických zpráv byl neustálý, silný a repetitivní, ideálně přitom z různých zdrojů a kanálů. Naopak příliš nezáleží na tom, jak blízko mají šířené informace k realitě a ani nemusí být nijak konzistentní.

Spřátelená či přímo státní média se hodí, ale je dobré je doplnit dalšími kanály, tedy například různými hlasy na různých sociálních sítích.