COOLna

Když zalovím ve své paměti a promítnu si historii a vývoj chovu prasat v českých zemích, musím vyslovit uznání k tomuto oboru živočišné výroby. Mám na mysli úroveň chovatelské práce, výzkum, plemenařinu, veterinární službu, výstavy a chovatelské přehlídky, zkrátka celý komplex organizace a péče o tento sektor.

Není divu, vždyť jeho výsledek, tedy vepřové maso a masné výrobky z něho, byl v českých zemích vždy základem našeho jídelníčku. Ono slavné „vepřo knedlo zelo“ plně odpovídalo naší mentalitě, zejména mentalitě českého venkova. O to smutnější je ovšem sledovat už dvě desetiletí trvající strmý pád chovů, tedy snižování stavů na úroveň, která tu nebyla ani po přechodu válečných front druhé světové války.

Pojďme ale k faktům a číslům, srovnejme naše výsledky s ostatními zeměmi Evropy. K tomu nám poslouží šetření InterPig, mezinárodní projekt zastřešený univerzitou v belgickém Gentu. Poslední data k dispozici jsou z roku 2020, pro naše chovy jsou velice příznivá, vykazujeme špičkové výsledky. Posuďte sami.

Absolutním základem úrovně chovu je počet odstavených selat na prasnici za rok. Jednoduše řečeno, to je počet selat, která prasnice vyslala do života. No a právě v tomto základním ukazateli představuje Česko v evropské lize absolutní špičku – je po Dánsku a Maďarsku z 13 hlavních chovatelských evropských zemí s počtem 30,7 odstaveného selete na prasnici a rok třetí! Téměř dvě selata nad průměrem oněch třinácti zemí a kupříkladu o šest selat nad Itálií nebo čtyři selata nad Španělskem, odkud se k nám dováží spolu s Polskem nejvíce vepřového.

Dalším ukazatelem intenzity chovu prasat je přírůstek ve výkrmu. I zde představujeme evropskou špičku – denní průměrný přírůstek na jedno prase ve výkrmu je vynikajících 960 gramů na kus.

Tedy bez 40 gramů kilo denně! Jsme s tímto výsledkem čtvrtí. Tomu odpovídá i výborná konverze krmiva, to znamená schopnost přeměnit přijaté živiny na přírůstek. S výkonem 2,57 kg krmiva na 1 kg přírůstku hmotnosti jsme ve výkrmu dokonce třetí a vysoce nad průměrem srovnávaných zemí.

Nejen čísly argumentovat dobré jest, základem je skutečnost, jak daný obor vnímá společnost, tedy spotřebitelé. Dovolím si citaci z Rolníkovy knihovny, svazek 16, autora Antonína Kolárského, řídícího redaktora Zemědělských listů, který tu pod názvem „Praktický chov a výkrm vepřového bravu“ napsal v roce 1914: „Byť by chov vepřového bravu nebyl vysloveným regulátorem úrodnosti půdy, jako tomu jest převážně u skotu, zvyšuje nepřímo výnos polního hospodářství, je-li rozumně provozován a rozsah jeho správně volen.“

Vraťme se ale do současnosti, v níž naši chovatelé vykazují špičkové výsledky, které jsou jim však k ničemu. Naopak rozsah výroby jde trvale prudce dolů. Je třeba si položit otázku: Proč? Moje odpověď – protože zodpovědní politici nemají o své zemědělce, o své živitele národa, zájem. Zde je pár smutných čísel, srovnání za posledních 30 let.

Celkový počet prasat od roku 1990 až do roku 2020 klesl ze 4 790 000 kusů na 1 404 000, tedy na 29,3 procenta. Počet prasnic ve stejné době z 311 000 kusů na 87 000, tedy na 27,9 procenta.

A výroba masa ze 763 000 tun na 294 000, tedy na 38,5 procenta. Sečteno a podtrženo: ani skvělé výsledky našich chovatelů nezabránily pádu tohoto odvětví. Je třeba, aby spotřebitelská veřejnost o nich věděla a nenechala se mást různými rádoby odborníky, kteří jen rozeštvávají naše zemědělce.

Jak jinak vnímat třeba výrok místopředsedy Asociace soukromého zemědělství Jana Štefla: „Česká republika není konkurenceschopná ve výkonnostních parametrech chovu prasat. Na jednu prasnici vyprodukujeme 2 237 kilogramů masa, průměr v EU je 2 427 kilogramů.“

Jak jsem ale uvedl výše, výsledky šetření mezinárodního projektu InterPig belgické univerzity v Gentu zařazují naše chovatele prasat ve všech výkonnostních parametrech mezi evropskou špičku. A je neuvěřitelné, že zatímco staré země EU za 30 let několikanásobně zvýšily produkci vepřového masa, my jsme ji dostali na 30 procent!

Dopady této hospodářské antipolitiky jsou za dveřmi. Naše občany čeká výrazné zvýšení cen masa a občas i prázdné regály supermarketů. Ostatně v Belgii si to u mouky a těstovin už vyzkoušeli. To už je ale jiná kapitola, navazující na důsledky geopolitické situace vyvolané válkou na Ukrajině, na kterou Česko není připraveno, neboť je hrubě nesoběstatečné v prvotní životní potřebě, kterou každý z nás potřebuje každý den k životu.

Řeč je o potravinách, s jejichž domácími výrobci, zemědělci a potravináři se současná vláda, jmenovitě její předseda Petr Fiala, odmítá vůbec bavit. A zodpovědný ministr zemědělství Zdeněk Nekula prohlásil, že on jako ministr vytažený z klobouku s tím v podstatě nemůže nic dělat.

Jan Veleba, agrární publicista, bývalý senátor a prezident Agrární komory ČR